386 Spys

Kdy jste naposledy viděli špiona, kterému trvalo pět minut, než se dostal z jedné místnosti do druhé? 386 Spys z roku 1989 vás postaví do role agenta, který se musí proplížit budovou plnou hlídačů. Taktika, načasování a trpělivost — to jsou vaše zbraně.

Jde o stealthový puzzle na poměry devadesátek, kde se pohybujete po rastrové gridu a snažíte se vyhnout patrolám. Hra se hraje z nadhledu, vidíte část objektu a hlídače, kteří procházejí stanovenými cestami. Cíl je prostý: dostat se z bodu A do bodu B bez vypísknutí alarmu. Kdyby jste byl spatřen, byla by to chyba.

Ovládání je přímočaré, pohybujete se po políčkách a čekáte, až se otevře okno mezi obchůzkami. Bezpečnostní síť zde není předvídatelná jen lehce — hlídači mají své pevné rytmy a vy si musíte časovat každý krok. Hra vás ale nedráždi nepředvídanými zákrutami. Jde spíš o to, zmapovat si jejich pohyb, pochopit, kde máte prostor, a pokud jste zaspali, začít znovu. Není to závod, je to věda. A někdy vám ta věda může připadat zdlouhavá, zvlášť když máte pocit, že jste našli správné řešení, ale jednoho hlídače jste nedohlédli.

386 Spys nebyla žádná senzace — slunulo ji bezpočet她类似 títulů — ale v české scéně ji znalo minimum lidí. Grafika je typická pro tu dobu: jednoduché sprity, bílé čáry na černém pozadí, žádné zbytečnosti. Zvuk? Spíš absence zvuku, což při kradmé akci sedí. Hra si zachovává svou logiku bez ohledu na to, jestli je to zábavné nebo frustrující, a to se v ní líbí.

Dnes už není důvod si ji dávat do mechaniky 386tky. Najdete ji v prohlížeči, a pokud vás zajímá, jak vypadal stealth ještě před Thief, tady to je. Není to hra na hraní celý den, spíš na „zajímá mě, jak to fungovalo v osmdesátkách, zkusím půl hodinky". A ta půl hodinky vám dá, co slibuje — puzzle bez zájmy, které vás nutí přemýšlet o každém kroku.