World

Některé staré adventury se hrají ještě dnes, protože mají duši. World ne. Ale to je vlastně zajímavé — hra z roku 1988, kterou si pro DOS veřejnost možná vůbec nevšimla, má v sobě cosi, co vás nutí pochopit, proč si ji lidé hráli v těch letech, kdy nebyly možnosti a musel si člověk postavit si zábavu sám.

World je textová adventura s minimálním rozhraním — zadáváš příkazy, popisuješ si světa představy podle vypisovaného textu. Nejsi v nějakém gotickém hradu ani u vesmírné lodi; jsí tu jen abstraktní postavy a místnosti bez atmosféry. Jsi prostě v nějakém světě a musíš ... no, vlastně není úplně jasné co. Hra tě uvedení do situace zapomene, takže tvůj cíl odhadneš postupně, chybou zkoušením: sbírej předměty, mluv s postavami, řeš jednoduché hádanky. Nic z toho není vysvětlené.

Hraje se to, jak se hrály všechny textovky v osmdesátkách — zkusíš slovo za slovem, párkrát ti vyjde, párkrát spadneš do díry. World je přitom štědřejší než některé přísnější britské simulátory, respektuje pár přirozených příkazů. Slovník je ale omezený a chyby v síti jsou frustrující. Není tu nic, co by hraní usnadňovalo; hra ti nedá radu, neřekne ti, jestli jsi na správné cestě, jen tě nechá bloumat.

Zajímavé je, že právě to dělalo takovéto hry autentickou výzvu. Dnes si vezmeš hint v mobilu, ale tenkrát jsi potřeboval papír, tužku a přátele z třídy, kterých sis psal tužkou poznámky o řešení. World je součástí té kultury — záludné, vágní, bez návodů.

Zestárla brutálně. Text je jednobarevný a nudný, hra nula graiky, hudby ani zvuku. Bez příběhu, bez důvodu, proč bys měl dál psát. Hraje se ji jen v emulátoru a jen když chceš zažít, jak vypadala adventura osmdesátkách beze všeho, co ji dělá hrou — jen pracovitá zkouška a odměna v hloupých slovech.

Dnes si ji vezmeš do prohlížeče skrz DOSBox jen kvůli histории. Není to hra, je to artefakt. Zajímavý pro lidi, kteří chtějí pochopit, jak málo stačilo na vytvoření zážitku, když nebyly alternativy. Zbytku světa ji lze smělě přeskočit.