Tales of the Tiki

Někdy se stane, že si vezmou nevinnou adventuru a podělají ji do nepoznání. Tales of the Tiki je takový ten kousek, kde se tvůrci zřejmě rozhodli, že logika je přepych a že stačí složitost za složitostí.

Jde o point-and-click adventuru zasazenou do tropických scenérií plných mysteriózních objektů, zvířat a postav, která se chová neočekávaně. Cíl je jasný — řešit questy, sbírat předměty a postupovat příběhem — ale cesta k němu vede přes bludiště logických paradoxů. Hra tě postaví před puzzle, kde řešením je něco, co by ti nikdy nenapadlo, a pak to bude fungovat jen v jednom konkrétním pořadí a na jednom konkrétním místě.

Hraje se jak obvykle — klikáš na věci, mluvíš s postavami, kombinuješ věci z inventáře. Problém je v tom, že rozdíl mezi správným postupem a chybou je tenčí než jedno zrno písku. Hra ti nezpětně uzavře cesty, nebude ti říkat, co jsi udělal špatně, a můžeš se klidně zaseknout v misi, kterou jsi naposledy hrál před dvěma hodinami. To není zábava, to je randění s průvodcem bez mapy.

Z devadesátek a začátku milénia to byla doba experimentů — ne každá hra potřebovala vysvětlit hráči, jak se hraje, a logika puzzlů často vycházela ze zvláštního genia tvůrce. Tales of the Tiki to vezme až do extrému. Grafika je pastelová a líbivá, atmosféra se drží, ale frustrace vítězí.

Dnes má tato hra status kuriózity. Pokud máš rád oldschoolní adventury a trpělivost železného mnicha, v prohlížeči si ji můžeš pustit jako experimentální archivárii. Ale jako zábava? Na to si vezmi radši něco, co tě nenechá sedět hodinu u jedné věci bez náznaků, co se stalo.