Этот обзор ещё не переведён — показываем оригинал (Čeština).
Počítač hlásí, že se nechá ozbrojit. Vybereš si zbrojovnu, posádku, munici a pošleš je do boje. Sons of Liberty je tedy hra, kde velitelem není polní maršál, ale spíš skladník s rozkazovací autoritou. Vznikla v roce 1988 jako taktická strategie pro MS-DOS a nikdo o ní příliš nemluvil, přestože měla na svou dobu zajímavý pohled na válku.

Jde o střet dvou armád v krajině rozděleného území. Tvoje jednotky se skládají z pěšáků, tanků a další techniky, kterou musíš rozumně rozmisťovat. Hra ti nenasype obrovské mapy s tisícovkami vojáků — pracuješ s managementem menších skupin a jejich vybavením. Cílem je obvykle zničit jednotky protivníka nebo obsadit určité pozice. Zvuk je minimální, grafika jednoduchá, ale řeší, co potřebuje.
Hraní znamená pořádně přemýšlet. Není to real-time bitka, kde byš mačkal klávesu — tu průběhem kola zadáš rozkazy, pak se všechno zahraje. Při tom tempu si máš čas uvědomit, co se děje a co ses zsekal. Ovládání není intuitivní, češ se menu a seznamy, ale jakmile to chytneš, je to logické. Problém je rozhodně ne-zábavná grafika a absence nějaké vyprávěné zápletky. Hra se nenazývá Sons of Liberty proto, aby ti něco povídala — je to jen název.
V devadesátkách takto vypadaly ambice — strategie bez velkých grafických gestů. Sons of Liberty patří k hrám, které byly funkční, někdo je hrál, ale v diskuzích se s ní setkáš spíš náhodou. Nebyla špatná, jen bez charismatu.
Dnes tu najdeš hlavně proto, že máš chuť na klidnou taktiku bez stresu z reálného času. Je to jako desková hra v počítači — vezmi si čas, rozpracuj si plán a pal do toho. Na webu oldgame.cz ji spustíš bez problémů přes emulátor nebo DOSBox. Není to nejslavnější strategie své doby, ale pokud tě zajímá, jak se hrály tahové taktické hry v osmdesátkách, máš ji kde vidět.