Jonah Barrington's Squash

Squash není hra pro každého, a v roce 1988 tu už byla. Jonah Barrington's Squash je simulátor této britské hry, kde geniální irský hráč půjčuje jméno a údajně rady do tuzemské DOS aplikace, která vypadá jako by ji programoval matemat, ne designér.

Hraješ sám proti počítači v squashi — sportu, kde se dva hráči v uzavřené místnosti pere s míčkem a pálkami. Na obrazovce vidíš pohled ze strany, míček letí sem a tam, ty buď trefiš, nebo netrefiš. Cíl je jednoduchý: vyhrát set. Hra se tvářila smrtelně vážně, jako kdyby ti chyběl jen-ten-jeden trénink na mistrství světa.

Ovládání je přímé — pohybuješ se nahoru a dolů, zahráváš v určitou chvíli. Na papíře to zní logicky. V praxi čelíš frustraci z přesnosti, kterou hra vyžaduje. Časování je nekompromisní, grafika minimalistická — žádné animace, žádná show, jen zelená místnost a dvě čáry. Zvuk? Párání míčku a tichá atmosféra. Tahle asymetrická jednota mezi vzhledem a realitou se na devadesátiprocentních PC skoro neliší od smutné předvolby.

Squash jako virtuální zážitek se neuchytil. Hra byla těžkopádná a neodhalila kouzlo, proč je sport skutečně fascinující. Když si pustíš něco jako Pong, vidíš eleganci. Barringtonův squash pocítíš jako povinnost — cvičit, ne hrát.

Dnes? Převážně curiosum. Milovníci DOS era si ji můžou vyzkoušet, ale squash si raději zahraj naživo nebo se podívej na nějakou modernější digitální adaptaci. Pokud tě zajímá, jak se sportovní simulátory dělaly v osmdesátkách, tady je odpověď: velmi seriózně a velmi nudně.