Blipp in: Power Panic!

Máš na monitoru barevný chaos, tlačítko myši ti zčichá a stejně to nezvládneš včas. Blipp in: Power Panic! to ani netvrdí, že by to mělo být lehké — a to je vlastně jedinou věc, kterou hra dělá správně.

Jde o puzzle-action skrz skrz. Na obrazovce se pohybují barevné bloky nebo tvary, ty je musíš eliminovat klikáním nebo sjednocováním identických prvků. Hra se odehrává v okně s mřížkou, a čím déle čekáš, tím víc věcí přibývá. Základní myšlenka je stará jako doba ledová — porovnávání barev a hledání strategie — ale tempu porostu se musíš přizpůsobit. Čím víc se skládá, tím těsněji tě tlačí na pilu.

Ovládání je přímočaré. Klikaš myší, kombinuješ části, čistiš prostor. Nebývá tu nic divného — to je právě problém. Hra tě nechá být v illusi, že ovládáš situaci, ale reálně jen reaguješ. O pár sekund později zjistíš, že jsi zacyklena a que není kudy ven. Těch několik minut hraní stojí v rozporu se stresem, který z toho padá.

Power Panic! není nejstarší panic-puzzle z osmdesátek ani devadesátek. Roku 2014 už existoval League of Legends, minecraft, desítky aplikací na mobilech. Tenhle remake (nebo tenhle pokus) na podobnou hru si hraje na jednoduché časy, kdy panel s barvami a časomír były zábava sama o sobě. Jenže bez kontextu, bez atmosféry, bez důvodu, proč by tě to mělo strhnout, je to prostě opakující se klikání.

Dnes se čas řetěz puzzle-akcí nepamatuje, a ono to ani nechuť. Jestli tě ale baví čisté soutěžení s vlastní reflexací bez výmluv, zkus to v prohlížeči. Hra je jednoduchá, bez zbytečné grafiky, a půl hodiny lítání na kurzor ti stírá hlavu docela dobře. Netvrdím, že ji zažijí lidi všech věkových skupin — právě naopak. Jen čekej, až si sám uvědomíš, že už hraní není hra, ale punčocha.