The Pure Wargame

Chvíli jsem se koukal na obrazovku a čekal, až se stane něco zajímavého. The Pure Wargame z roku 1995 si žádné iluze nedělá — je to prostý, funkční simulátor taktických bitev bez veškerých přídavných doplňků, a právě v tom je jeho zvláštní kouzlo.

Jde o válečnou hru v nejčistší podobě. Umístíš jednotky na šachovnici, plánuješ manévry, počítáš zásahy. Bez animací, bez krojů, bez grafických slávy. Jednotky reprezentují pouhé ikonky, terén je abstraktní, a vlastně to nevadí. Pravidla jsou zřejmě odvozena z klasických wargamů — bojové pole se skládá z hřiště, kde se jednotky pohybují v tazích, vzájemně si způsobují ztráty podle vzdálenosti, pokrytí a druhu zbraně.

Hra se ovládá myší a hlasitostí zvuků je podstatně méně. Interfaces vypadá jako přežitek z osmdesátek — menu, tabulky, číslice. Mechaniky jsou standardní: výběr jednotky, zadání příkazu, simulace boje. Není tu space ani dramatizace. Když se dva soupravy střetnou, hra nedramatizuje, jen proběhne výpočet a vrátí výsledek. Právě to některé zamrzí, jiné přitáhne. Není tu žádné povídání si, žádné příběhu, jen čisté vojenské rozhodování.

The Pure Wargame reprezentuje éru, kdy vývojáři věřili, že hra nemusí okamžitě zabavit každého ve třídě. Byla tady pro hlubší hráče, pro ty, kdo se chtěli patlat v taktice a matematice střelby. V devadesátkách to bylo neobvyklé, a dnes se to zdá ještě výstřednější. Neznamená to, že špatná — znamená to, že specifická.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči spíš jako experiment, abys pocítil, jak minimalista mohla být i válečná hra. Pokud tě bavilo Warcraft bez story modu, nebo sis vzal vážně nějaký board wargame, tady najdeš chuť bez sociální komponenty. Grafiku si nepamatuješ a pamatovat si nebudeš, ale princip zůstane jasný i po třiceti letech.