MadMaze

Bludištěm se může projet člověk různě — někdo si vezme mapu, někdo se tápe naslepo. MadMaze tě postaví do třetí osoby a nechat si vybrat: buď se snažíš dosáhnout výstupu, nebo se procházíš kolem a sbíráš co se dá. Je to z roku 1989, písmenek PC a DOS, kdy se grafika měřila na pixely.

Hra se točí kolem bludiště, které se generuje procedurálně nebo je předem daný — těžko říct bez manuálu, který jsem neměl k dispozici. Tvá postava se pohybuje pohledem zpoza ramene, vidíš okolí rozumnou perspektivu. Cíl je prostý: dostat se ven. Po cestě lze nasbírat předměty, případně vyřešit nějaké drobné puzzle, ale nic převratného. Hra není příliš složitá na to, aby tě zdržovala hodinami.

Ovládání je klasické — šipky pro pohyb, nějaká klávesa pro interakci. Nezáviď na tom, že si to nepamatuješ přesně; hraje se to spíš citem. Hlavaň nespočívá v tom, aby hra byla těžká nebo vysmáté navrch — spíš jde o atmosféru procházky ztracenýma bludištěm s minimalistickým vizuálem a tichými zvuky. Není to akce, není to příběh. Je to jen procházka tmavou místností, kde vidíš jen to, co je přímo před tebou.

MadMaze není hra, kterou by si všichni pamatovali. Neměla celebrity postavy, neměla soundtrack na singlech. Vydechla si někde mezi hromadou diskет a zmizela. Ale právě proto je zajímavá — patří k těm kuriozitám, které připomínají, jak jednoduché a přitom chytavé mohly být hry, když se nehledalo efekt, ale jen dobrý pocit z hraní.

Dnes v prohlížeči půjde bez problému, pokud si ji někdo podělí. Není to hra, kterou si zahraje každý a bude jí begna. Ale pokud ses někdy v devadesátkách procházel něčím podobným a líbilo se ti to tichého kousku, tuhle retro kuriozitu nemůžeš minout.