Howitzer

Dvě věci tě při Howitzeru hned napadnou: jméno hry a fakt, že je to z roku 1993. O zbytek se postará sám – minimalistická grafika, řev motoru a pocit, že střílíš z děla na kolejích přes skoro dvojrozměrný terén. Žádné menu, žádné story, jen tank a věci, co se mají shodit.

Jde o arcade run-and-gun s prvky strategického pozicování. Ovládáš bitevní vozidlo, kterému záleží především na tom, kde stojí a jak nastaví hlaveň. Nepůjdeš si jen tak projít mapu – musíš myslet na úhel, sílu výstřelu a překážky. Hra tě nutí počítat, a to v devadesátkách v jednoduché formě znamenalo, že pro běžného hráče mohla být přesně tak obtížná nebo snadná, jak sám pozornost věnoval.

Technicky je to poctivá MS-DOS produkce – CGA či EGA grafika, která vypadá jako by ji někdo kreslil na papír čtverečky a pak převedl do kódu. Zvuk je spíš dekorativní, ale toho řvu z děla si pamatuješ. Ovládání je jednoduché, což znamená, že všechna složitost leží v tom, aby sis uvědomil, co vlastně děláš. Není to action bez přemýšlení; je to spíš puzzle o geometrii a načasování. Zrovna proto se hraní může zdát chvílemi frustračně krkolomné.

Howitzer přežil především jako kousek retrospektivy – důkaz, že i minimalistické věci měly svůj charm. Není to hra, kterou by si zapamatoval hele všichni, ale v archivu hardcore DOS hráčů si ji drží řada nadšenců pro militární věci a fans věcí, kde záleží na preciznosti.

Dnes? Pokud máš rád staré taktické věci bez balast Hollywood scenáristy a chceš vyzkoušet, jak vypadala příprava střelby v digitální formě devadesátek, Howitzer stojí za pokus. Nejde o převratný zážitek, ale o to autentické cvaknutí v hlavě, když si uvědomíš, jak si hrál s možnostmi jednoduchého stroje.