Spirou

Když jsi v devadesátkách sáhl po boxu s prorůstajícím tučňákem na obalu, věděl jsi, že dostaneš alespoň slušný počin. Spirou byl jednou z těch postav, která vydělala na filmech a komiksech dost na to, aby se jí věnovali vývojáři i v digitální podobě. Platilo to i pro tahle MS-DOS plošinovku z roku 1996.

Jde o klasickou skakačku, kde se vydáš v kůži toho černého ptáčka přes několik levelů plných nepřátel a překážek. Cíl je standardní – projít scénu, nasbírat si co nejvíc věcí podél cesty a dostat se na konec bez ztráty všech životů. Prostředí se mění – od zdí nějakého komplexu až po krajinky a jeskyně. Není to nic revoluční, ale pět, šest mapek v řadě vyzlačuje hráče dostatečně na to, aby se necítil jako jen tak tak navlečená postava do generického padělku.

Ovládání funguje bez trapása – pohyb, skok, pár interakcí s prostředím. Rozdíl mezi normální obtížností a vyšší není dramatický, spíš jde jen o to, že se vyplatí vyhecovat si pozornost. Grafika je prostá, animace skromné, ale mají v sobě tu patinu devadesátkového disneyovského produktu. Zvuk patří také k těm spíš tichu než k povinnosti, kterou bys vypínal. Celkově ta hra kouká na hráče shovívavě – není to mučitel, ale ani není nudná.

Dnes už si na tuhle hru moc lidí nepamatuje. Nebyla zlá, jen obyčejná. Vydavatel si ji najmul proto, aby ji vydal, vývojáři ji udělali profesionálně, a pak zmizela pod lavicí dějin. Takový je osud průměrných plošinovek od známých postav. Zestárla rozumně – pokud chceš vyzkoušet něco z těch let bez ambicí na špičkový design, je to na svou dobu slušný tip.

Pokud sis Spirouem zahrál tehdy, můžeš si ho zpětně zapamatovat bez lítosti. Pokud chceš teď zjistit, jaké to bylo, najdeš si ho v emulátoru bez zábran. Není to hra, která by tě přesvědčila, že devadesátky byly zlatý věk arcade skákáček, ale ani tě nepřepadne zklamání. Jen něco na chvilku, jak se patří.