MasterMind

Tahle věc ti dokáže zamotat hlavu, pokud zrovna nemáš chuť postupovat metodou pokus-omyl. MasterMind z roku 1989 je počítačová adaptace klasické deduktivní hry — hádáš kombinaci barevných kolíků, počítač ti říká, jak blízko jsi k řešení, a opakuješ to, dokud nevyhraješ nebo se nevzdáš.

Hra si vybere čtyři nebo pět barevných kuliček z omezené sady a ty musíš přijít na to, která kombinace to je. Pokaždé, když tipuješ, dostaneš zpětnou vazbu: kolik kuliček máš na správném místě a kolik jich má správnou barvu, ale špatnou pozici. Je to logika v čisté formě, bez grafiky, bez příběhu. Jen ty, tvůj mozek a matematika. Na MS-DOS verzi to vypadá jako elektronická deska — sloupec vedle sloupce, číslice, barevné znaky. Nic přepychového, všechno funkční.

Hraní je snadno předvídatelné: tipuješ, zkontroluješ odpověď a jdeš dál. Otázka je, jestli tě to udrží u obrazovky déle než tři minuty. Správná strategie hraje roli, ale i bez ní to jde — jen ti to trvá déle. Hra na tebe nekřičí, nic se neděje, když čekáš, nikdo ti nešlape na krk. To je její síla i slabost. Buď jsi ten typ, co si řekne „chci vyřešit tuhle záhadu“, anebo se jdeš radši koukat na něco, co bliká a píská.

V devadesátkách tyhle hry seděly na školních PC mezi Tetrisem a Minami. Žádný příběh, žádná grafika — čistá intelektuální výzva. MasterMind v počítačovém převtělení ztratil plastové kolíčky a hrací desku, ale získal rychlost a neomezený počet partií bez krabice. Dnes zestárl prakticky jen vizuálně, pravidla jsou věčná.

Pokud se chceš vrátit k logickým hrátkám bez efektů a zvuků, MasterMind v prohlížeči nebo v DOSBoxu stojí za zkoušku. Není to hra, která tě bude bavit hodiny, ale půlhodinku soustředěného myšlení unese. Jako vždycky — buď chceš potrápit své šedé buňky, nebo ne.