Legacy of the Necromancer - Part I - The Adventurers' Museum

Muzeum není místo, kde byste čekali potkát nemrtvé, ale pak zase – v osmdesátých letech se počítačová grafika neměla tím pyšit. Legacy of the Necromancer vám na to ani neupozorňuje, prostě vás vrhne do prapodivné mise, kde se vrací kouzelník, kterého by bylo lépe nechat být pohřbeného.

Jde o textovou adventuru s grafickými prvky, jaké na začátku devadesátek běhaly na osmibity a pomalejších PeCkách. Jste tým dobrodruhů, kteří se ocitli v muzeu plném svitků, mrtvol a záhad. Cílem je sejít se s nekromancerem nebo v něm něco takového vyřešit – detaily paměť už plete. Hra se ovládá příkazovým řádkem, napíšete si, co chcete dělat, a počítač vám řekne, co se stalo. Pokud ne.

Hraní je frustrující v tom nejpůvodnějším smyslu slova. Hra vám dá nejasné pokyny, vaše příkazy často nefungují a chcete-li postupovat, musíte uhodnout, jaké magické slovo si vývojář představoval. Zkusíte „podívej se na knihu", zkusíte „prozkoumat formaci", zkusíte „promluv s duchem" – a nic. Pak najednou zasáhne příkaz, který vás připadá stejně nejasný. Je to jako hrát si s vraným, který se chová podle vlastních pravidel.

Přesto tam něco je. Atmosféra staré muzejní noci, nejisté pochodně, staré věci čekající v temnotě – to funguje. Texty jsou prostinké, ale ne blbě psané. Když se vám konečně podaří postoupit dál, máte pocit, že jste něco vyzrádili. A že hra měla původně smysl, jen ho dnes už nikoho nenapadne.

Dnes si ji zahrát lze – pokud se vám chce klikat po retro webech a trpělivě zkoušet příkazy z jiné doby. Je to spíš zajímavost pro ty, kdo si užívají chybovost starých her a pátrají v archívech po těch opravdu neznámých. Modernější hráč by v ní dlouho nevydrží.