Super Kof

Když si pustíš Super Kof, okamžitě cítíš, že jde o něco mezi hrou a experimentem. Není to slavný The King of Fighters — tohle je něco podivnějšího, něco, co se snažilo svézt na vlně bojovek bez větších ambicí. A byla to chyba, kvůli které to dnes hrajeme spíš ze zvědavosti než pro zábavu.

Jde o jednoduchou beat 'em up hru pro MS-DOS, tedy z doby, kdy taková věc znamenala hrubé pixely, málo paměti a dvoubarevnou animaci postav. Vybereš si bojovníka, srazíš se s ostatními a postupuješ dál. Styl přímý jako cihla — žádné příběhy, žádné finty. Prostě do toho.

Ovládání je primitivní. Pohyb, útoky, kombinace — všechno funguje, ale s takovým odporem, jako by ti hra bránila hrát ji rychleji. Animace postav vypadá, jako by je někdo kreslil přes noc. Zvuky jsou řídké a hlasité, protože kapesní reproduktor počítače dělá, co může. Hraní se rychle stane nudným, protože AI soupeřů je naprosto hloupá — chodí na tebe pořád ve stejném rytmu, stačí se jim vyhnout a mlátit je bez rizika.

Super Kof si dnes pamatuješ jen proto, že jsi na něj narazil v nějaké sbírce her pro starý počítač. Ani neposunul žánr, ani se o něm nedozvědí budoucí generace. Je to cihla mezi cihlami — součást doby, kdy se malé tituly tvořily na koleni a vydávaly bez ohledu na recenze.

Zahrát si ho dnes můžeš, pokud máš chuť na pocit beznadějné nudy starého počítače. Funguje, zvládne to i v prohlížeči, ale lepší volbou je skoro každá jiná beat 'em up hra z éry MS-DOS. I ty špatné.