Rodge Rock In Retroactive

Když jsem v devadesátkách viděl na obálce kazety rockera s elektrickou kytarou na postapokalyptickém pozadí, věděl jsem jen jedno — bude to buď geniální, nebo naprostá ostuda. Rodge Rock In Retroactive se ukázal být spíš tou druhou variantou, ale nikoliv nudnou cestou.

Jde o plošinovku, kterou vydal nějaký menší výrobce pro DOS na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hraješ za rockového muzikanta jménem Rodge, který se proplétá barevnými úrovněmi, jež vypadají futuristicky a retro zároveň a jsou plné nepřátel a překážek. Cíl je prostý — dostat se na konec levelu, sbírat věci, nezemřít. Nic revolučního, ale základní recept starých plošinovek fungoval i tady.

Hratelnost ale trpí překvapivě zbytečným řešením. Ovládání reaguje s malým zpožděním, na které si během pár minut zvykneš, ale nikdy ti nepadne do ruky tak jako třeba Commander Keen nebo Ghouls 'n Ghosts. Skoky musíš počítat s rezervou, pohyb se zdá těžší, než by měl. Úrovně jsou solidně navržené — nejsou příliš dlouhé, aby tě omrzely, ale zase nejsou ani výzva. Je to spíš tak akorát na zabití chvíle.

Zvuk je sice tematicky rockový, ale kompozice zní jako něco, co by se mohlo hrát v autě bez zvukové karty — prostě to tam je, aby to tam bylo. Grafika má ten kouzelný DOSový charakter, kde je všechno barevné, ale trochu rozmazané. Chybí jí ostrost lepších her té doby, a přesto má příchuť své doby — neomylně rok 1995.

Dnes na ni kouknout znamená zkusit si devadesátky z místnosti někoho, kdo si o Games Workshopu přečetl jednu brožurku a zbytek si vymyslel. Není tam nic tak zlého, aby to bylo k smíchu, ale ani nic tak skvělého, aby si ji někdo pamatoval. Pokud chceš retro plošinovku s duší, existuje dost lepších možností. Ale jestli ti to nedá, v emulátoru ji spustíš bez potíží.