Forbidden Castle

Když se v adventuře dostaneš do místnosti, kde tě okamžitě zabije neviditelný démon, víš, že před tebou leží hra bez slitování. Forbidden Castle z roku 1985 je právě taková věc — textová adventures na počítačích IBM PC, která tě nechá tápat v temnotě tak dlouho, až se vzdáš.

Jde o klasickou point-and-click adventuru bez grafiky, kde navigace probíhá přes textové příkazy. Jsi uvězněný v tajemném hradě a tvým úkolem je najít cestu ven. Zní jednoduše, jenže realita je krutá. Každá chyba, každá špatná kombinace předmětů, každý špatný směr — to vede ke smrti. A smrt se tu učí neochotně, protože hra téměř žádné nápovědy nedává.

Hraní se točí kolem sběru předmětů a jejich kombinování. Máš inventář, máš místnosti, máš logické (či snad spíš následem-pokus chyb poznaté) řešení. Ale bez návodu, který byl tehdy k dispozici jen v papírové podobě nebo v časopisu, je to otázka nekonečného třídění — kde zkusit, co si vzít, jak věci s čím páčit. Hra tě posiluje chybami, ne nápovědou. Dnes by se tomu říkalo frustrující design. V osmdesátkách to byla jednoduše přílišná čest.

Forbidden Castle patří k těm hrám, které svou dobu reprezentují podivuhodně upřímně. Nejsou to hry navržené tak, aby se všem líbily — jsou to hry pro ty, kdo měli čas, trpělivost a papír na poznámky. Jejich přitažlivost dnes spočívá spíš v dokumentaci toho, jak se hry tvořily, než v zábavě samotné.

Vyzkoušeš si ji hlavně proto, abys pochopil, proč moderní adventury mají tutoriál a kurzor na předměty. Nebo proto, aby sis užil setkání s hrou, která nepochybuje, že hráč bude mučen a líbí se mu to. Není to komfortní zážitek, ale je v tom upřímnost, kterou dnes nepotkáš.