Dork's Dreams

Když někdo řekne „devadesátky", představím sierd v botách, kterého pronásleduje stádo fantomů přes pixelovou krajinu. Dork's Dreams je přesně takový zvláštní výtvor, jaký mohl vzniknout jen na počítači, kde pamět byla vzácnost a fantazie neměla limity.

Jde o plošinovku z roku 1991, kdy se podobné hry (a jejich divné protagonisty) hrály na všech možných configuracích. Hraješ za quellovitého panáka, který musí přecházet levely plné překážek, letajících nepřátel a věcí, které logiku ignorují úplně. Cíl? Prostě se dostat na konec obrazovky a čekat na další kravinu. Hra tě házuje z jedné situace do druhé bez vysvětlování proč.

Ovládání je jednoduché — chůze, skok, nic složitého. To je ale také problém. Skákání se chová zvláštně — někdy cítíš odpor v ovzduší, jako bys létal skrz hustý krém. Levely nejsou o tom, abys je vyřešil elegantně, ale aby sis zapamatoval, kde jsou sražky a kde musíš být přesný na pixel. Bez pokusů a omylů se neobejdeš, a hra není docela spravedlivá — překážky se chvílema jeví jako soubor náhod než jako designérský záměr.

Dork's Dreams si vypůjčila estetiku z jiných her a přidala vlastní zvrácenost. Grafika je prostá, zvuky jsou skvělé (Sound Blaster je slyšet), ale celkový dojem je spíš experimentální než propracovaný. Není to žádný masterpiece, ale má v sobě ten zvláštní kouzlo — ty bizarní malované levely, které vypadají, jako by je dělal někdo, kdo hrál příliš mnoho EGA her a pak upadl do transu.

Dnes to už působí archaicky. Grafika je primitivní, playing feel zastaralý, dizajn jednotlivých levelů bez logiky. Ale právě proto má svůj půvab — je to okno do doby, kdy se hry dělaly empiricky, bez skript manažerů a data analytiků.

Pokud se chceš vrátit do raného DOS věku a nezajímá tě, aby hra měla smysl, klikni si ji v prohlížeči. Není to zábava v klasickém slova smyslu, ale je to autentický artefakt, který se vzorně podařilo zachovat. Na patnáct minut jí rozumí každý — pak tě začne nudit, a to je v pořádku.