이 리뷰는 아직 번역되지 않았습니다 — 원문(Čeština)을 표시합니다.
Pes by měl smysl pro humor. Dog's Quest to vůbec nemá. Jde o pointandclick adventuru z počátku nultých let, kdy už všichni věděli, že pointandclick je mrtvý, ale pár nadšenců si ho přesto zkusilo oživit. Slova „quest" a „golden bone" v názvu jsou celý příběh — projdeš se po pár lokacích, zvedneš věci, dáš je někomu, posun se dál, dokud nenatřefiš na záměr tvůrce.
Stylizace je jednoduchá, téměř dětinská, ale ne zlovolně — spíš autenticky unešeném. Kreslené prostředí připomíná rozhlasové divadlo, kde si to každý domyslí sám. Interakce s občany se točí kolem typických dobových banalit: něco nemám, něco má někdo jiný, chceš si to vzít? Typická metoda profesionálních her z devadesátek tady funguje bez lesku, bez elegance, jen jako funkční součástka.
Hraní je postupný sběr a kombinování, které vůbec neměří fyzickou logiku, jen tvůrčí vůli. Zbraně, suchary, lektvary — vše lze koupit nebo získat, ale není důvod věřit, že právě tohle bude správné řešení, dokud to nezkusíš. Hra tě za to neodměňuje krásnou vizuální zpětnou vazbou, jen konstatuje, že to fungovalo. Zvukový design zůstává v šeditě — nic pamatuju.
Dog's Quest se stará především o to, aby ses dostal od bodu A do bodu B. Nejsou tu puzzle, která by tě přinutila přemýšlet. Nejsou tu momenty, na které bys rád vzpomínal. Není tu nula řeči ani přehnané činohernosti — je tu jen fádní nuda, která se objevila v padesáti procenech adventur té doby. Selhaly i ty nejambicióznější, a tenhle tucet ani neusiloval.
Zkus si ji dnes, chceš-li zmapovat, co se v žánru nepovedlo. Není to zlá hra, je to hra bez osobnosti a bez snahy být chytrá. V emulátoru DOS jej zvládneš za odpoledne a budou tě budit jen otázky typu, proč vůbec někdo na toto hru dělal. Odpověď zní: protože se dalo.
old