Dark Continent

Když v osmdesátkách někdo řekl „africkej dungeon crawler", asi si představoval něco úplně jiného, než co vidíš po startu Dark Continentu. Tady nejde o safari ani přírodní krásy — je to klasická first-person RPG, která tě vrazí do podzemí plného čudáků a snaží se ti vydrancovat každý poslední zlotý.

Jde o průměrnou kopii Wizardry postavené na motivu mysteriózní Afriky. Tvoříš si partu postav, které posílás do tmavých jeskyní lovit poklady a zabíjet monstra. Převlékáš jim zbroj, nakupuješ jim příspěvky, připravuješ je na souboje. Příběh? Skoro žádný. Důvod, proč jsi tam? Ach, půjdeme si prostě najít zlato a pryč. Klasika svého času — mechanika nad všechno, příběh je jen ospravedlnění.

Ovládání je to typické pro dungeon crawler: grid-based pohyb po čtvercích, turn-based souboje, nabídky v textovém režimu. Hraješ čistě prostřednictvím klávesnice a čísel. Grafika? Skromný wireframe pohled do tmy, občas se mihne silueta nepřítele. Zvuk? Zvuková karta do toho? Odpusť si. Temná, minimalistická, ale ne neatraktivní — věděl jsi, co tě čeká. Problém je, že hraní je strašně pomalé a nudné. Každý krok trvá věčnost, každý souboj je předvídatelná tlachání, každý nový level vypadá stejně jako ten předchozí.

Dark Continent nebyl ani tehdy nic zvláštního. Wizardry a jeho klony už visely v powetru — toto byla jen jedna z desítek variant na tutéž myšlenku. Ale v historii dungeon crawlerů zaujímá své místo. Dnes? Je to především zajímavost — podívaná, jak se nějaká neznámá firma pokusila vytěžit kult prvotiny.

Zahrát si ji dnes má smysl jenom jako návštěva muzea. Neznáš-li klasiku osmdesátkových crawlerů, sem nelez — je to pomalé a zastaralé. Znáš-li ji dobře, uznáš historickou hodnotu a skončíš po čtvrt hodině. V prohlížeči přes emulator? Ověřit si můžeš, ale slib si, že tě to nebude kousat.