CGA Hell

Když si člověk vzal pauzu od Dooma a Heretic, přiletěl z internetu nějaký ten obscurní kousek—CGA Hell z roku 1995. Název slibuje všechno: grafiku v maximálně čtyřech barvách a peklo doslova. Realita byla trošku jiná, ale v tom byla právě ta krása.

Jde o starší first-person shooter s retro ambiencí, kde se pohybuješ jednobarevnými chodbami a střílíš barevnými čtverečky. Atmosféra je skoro ironická—zasazení sice slibuje inferno, ale grafika v CGA paletě spíš vypadá jako sen předtím, než by ses opakal. Mechanika je prostá: pohybuj se, střílej, sbírej munici, sleduj zdraví. Nic překvapivého, ale to není problém.

Hraní samo je snesitelné, když si zvykneš na to, že rozeznat nepřítele od pozadí někdy znamená hádat. Ovládání je klasické jako v každém DOSovském shooteru. Zbraně nemají nějak ohromnou punch, a průchod mapami občas cítíš jako nudný chodit po šedobílých korytkách bez cíle. Hra se nehemží akcí—spíš je to meditativní střílení do tmy, kterou ani pořádně nevidíš.

CGA Hell není případ, kterému by se dnes věnoval někdo, komu jde o zábavu. Zajímavá je spíš jako археologické razítko z doby, kdy si tvůrce řekli "a co kdyby střílečka, ale tematicky věnovaná nesmyslu". Bez velké ambice, bez něčeho na co bychom si pamatovali, ale s určitou čestností k omezením té doby.

Dnes se na ní kouká jako na kuriozitu—máš ji v prohlížeči či emulátoru, hraješ dvacet minut, chceš cítit atmosféru doby, a pak ji zavřeš. Není to nic špatného, jen to není nic velkého. Pro sběratele retro kuriozit a milovníky obscurních DOS her bude zajímavá. Ostatní si užijou spíš něco, co mělo větší ambici a lepší grafiku.