이 리뷰는 아직 번역되지 않았습니다 — 원문(Čeština)을 표시합니다.
Omar Sharif by dnes nezapadl ani do YouTubového tutoriálu. Tahle hra z roku 1996 si ho ale pronajala jako tváře balíčku — herec, který už měl za sebou vrchol slávy a asi potřeboval pár eur za propagaci. Bridge Deluxe 2 je počítačová simulace skutečné karetní hry, kde jde o taktiku, paměť a schopnost číst druhé lidi. Jenomže druhými lidmi jsou zde tři lindy, které hrají podle pevného algoritmu.
Bridge je moderní přebalování whistu. Dva proti dvěma, liciting, seznam, barva — když nechceš složitý pravidla vzdělávat, vzdej to. Hra tě postaví do jednoho křesla a ostatní tři pozice obsadí AI. Cíl je prostý: dělej to, aby tvůj partner a ty naskórovali víc než druhý pár. Důležitá část není střílení karet do stolu, ale rozhodování během licitace — máš říct svému partnerovi, jakou má ruku, bez toho aby to slyšeli soupeři.
Rozhraní je čistě devadesátkové: zelený stůl, karty ve sloupci dole, dialogová okna s tlačítky. Ovládání funguje bez mrzutí, notace je srozumitelná. Ale hra sama je tvrdá, chladná a nuda pro člověka, který nechce Bridge studovat jako vysokou školu. Kdyby ti pravidla nedají předat do krve už teď, tady se je neučiš. Hra tě vrhá do vody a čeká, že budeš plavat. Bez tabulky, bez tipu, bez motivace.
Bridge Deluxe 2 má pár věcí v pořádku — AI hraje korektně, není to práce z papíru — ale chybí jí jakákoli persona, humor či drama. Je to jako trénink, ne zábava. A když se pak odsekneš po pěti partiích, vrátíš se k něčemu, co tě aspoň chvilku zabaví.
Dnes si ji zahraješ v prohlížeči jedině pokud Bridge znáš a chceš hrát coby procvičování. Ostatní ji obejdou bez zármutu. Omar Sharif na obálce už je jen vzpomínka na dobu, kdy se počítače snažily být kultivované, namísto aby byly zábavné.