Iskib

Iskib je jedním z těch názvů, který dnes málo kdo zná, přestože patří mezi kuriozity raného PC gamingu. Nejedná se o nějaký slavný titul, ale o dost zvláštní pokus, kterému se vůbec nevylízly kontury — od názvu přes obsah až po to, proč by vůbec měl existovat.

V kostce jde o abstraktní logickou skládanku, kde posouváš bloky nebo postavičky po poli, aby ses dostal z jednoho místa na druhé, nebo aby ses zbavil překážek. Jednoduchá myšlenka, která se v osmdesátkách a na začátku devadesátek dostala do spousty mikropočítačů — Sokoban, jeho varianty a pokračovatelé. Iskib není nic převratného, jen dalším pokusem o to samé, tentokrát od autora či tvůrce, který o sobě nenechal pozůstatky.

Ovládání je přímočaré. Pohybuju se šipkami nebo klávesami, řeším skromné grafické puzzle v textovém či jednoduchém pixelovém režimu. Chybí tu emóce — ani pištivé zvuky, ani sebemenší atmosféra. Jakoby ti někdo dal křídovku a desku, řekl „najdi správné pořadí" a odešel. Není v tom zábava, kterou dnes hledáme, ani aha! moment, který by tě těšil.

Iskib se dnes pamatuje spíš jako příklad toho, co se v raném DOS gamingu dělalo — levné, rychlé, bez pretenzí na umění. Dnes zmizel z vědomí jednak proto, že existuje tucet lepších logických her, jednak proto, že nebyl dost originální. Na devadesátkách se podobné pokony ztratily v moři nezajímavých edukativních her a klonů.

Hrát si jej dnes znamená spíš skrze nostalgie, ne skrze zábavu. Nesetkáš se s ničím, co bys nešel řešit raději v Sokubanovi nebo v kterékoli jeho moderní verzi. Iskib je archiválním kuriózem — důkazem, že ne každá hra z devadesátek si zaslouží druhý život. Pokud tě ale baví rýt v zapomenutých koutech PC historie a pochopit, jak jednotlivě vypadal průměrný puzzle game bez snahy se lišit, je tu chvíli co dělat.