Ulasan ini belum diterjemahkan — kami menampilkan versi asli (Čeština).
Když jsem viděl název na seznamu, myslel jsem si, že jde o jakousi asijskou bojovkou. Možná i s nějakým příběhem. Místo toho se mi otevřela prostota, která všem bojovkám z devadesátek chybí — nic nespoutaného, jen tvrdá logika věci.
Fighter — Taklamakan Samak-pyeon je jednoduchý dvoustranný souboj bez odpouštění. Dva bojovníci se setkají v aréně uprostřed Taklamakanu, pouště, která si bere všechny, kdo nejsou dost rychlí. Začneš s základním sestrem tahů: útok, obraně, speciální údery. Všechno se odehrává na jedné obrazovce, tváří v tvář. Není zde příběh, který by tě bavil, není jablko, kterého bys se držel — je tu jen duel a vítěz.
Hraje se to jako duel s návratem k základům. Udeříš, soupeř se brání. On se vrátí. Na DOS-u to není animačně slavné, grafika je přiměřená — kostnatá, ale čitelná. Svého času bylo pro střední hardware naprosto postačující, dnes to vypadá jako vysílání z nižší stanice místního pásu, ale právě v tom je ona atmosféra — chce to pouze tvoji pozornost, ne tvůj obdiv. Ovládání se učíš během minut. Síla údeру závisí na načasování, a v tom se skrývá veškerá hra.
Padesát tisíc podobných her vyšlo v té době. Taklamakan je součást toho moře, nepředchází mu ani ho nepředstihuje. Ale právě v té vyrovnanosti je kouzelná věc — není se čeho stydět a není se čeho bát. Je to, co vyzařuje: přímočaré, neokázalé, bez vykřičníků.
Dnes se hraje v prohlížeči skrz emulátory. Není to hra, kterou bys zahrál proto, aby ti změnila život. Zahrál bys ji, protože tě zajímá, jak se hrálo, když grafika byla čtvrtinová a paměť měřena v megabajtech. Tady nenajdeš zásady designu, pouze běhu věci takovou, jaká byla.
old