Alex the Allegator

Krokodýl jménem Alex se zjevil v devadesátkách tiše a bez fanfár — taková haska, kterou si dnes najmou jen v retro archivech. Jde o jednoduchou plošinovku pro DOS, která si hraje na to, že je lineární západ s přeskakovacím hrdinou, a chvíli vás tím baví, dokud si neuvědomíte, že tam opravdu není nic víc.

Alex putuje skrz několik úrovní zatížených věcmi, které musíte sbírat, aby se vám otevřela cesta dál. Jednoduché mechaniky — skok, chůze, sbírání položek. Nic ohromujícího, nic co by změnilo svět plošinoviček. Úrovně jsou přijatelně malé, takže se v nich neztratíte, a grafika má ten zvláštní charm malinkatého creatoru, kterému chybí rozpočet na profesionály. Není to ošklivé, jen nudné.

Problém přijde, když si uvědomíte, že skákání cítí těžce a nepřesně. Chvíle, kdy čekáte, až skončí animace, ztěžují navigaci. Nepříjemný pocit, jako by se hrdina pohyboval v sirupě. Zvuky jsou spíš funkcí než zážitkem — klavírní notky bez personality. Po dvou úrovních se opakovatelnost stává nutkavá.

Alex the Allegator není špatná hra, je to prostě zapomenutá hra. Představuje dobu, kdy si každý nadšenec myslel, že si vytvoří plošinovku, a někteří ji i dotlačili do stavu hratelnosti. Bez zásadní chyby, bez ničeho, co byste urputně nenáviděli — ale také bez jediné věci, která by vás navedla zpátky.

Dnes se na ni můžete mrknout v emulátoru, pokud sběráte známky z devadesátek. Není to zbytečně strávený čas, jestliže čekáte banální plošinovku. Nikomu to ale chuť na hraní nezbourá. Existuje jich tisíc takových. Alex mezi nimi nikdy nezářil.