Von Krashenbern's Flying Circus

Letadlo se rozpadá na kusy a ty máš asi dvě sekundy na to, než tě sežere rotující vrtule. Von Krashenbern's Flying Circus z roku 1994 je přesně taková hra, jaká se rodí v hlavě člověka, který si řekl: co když budou letadla i jejich piloti úplně mimo a ještě se přitom bude všechno rozbíjet?

Jde o arkádní střílečku, kde pilotujete nějaký létající výtvor a snažíte se v něm přežít. Hra je chaotická úmyslně – selhávající motory, rozpadající se letouny, překvapivě agresivní nepřátelé ve vzduchu. Zasazení je absurdní a to je přesně ta přitažlivost. Nejde tu o realistickou simulaci, ale o bláznovinu, která by se mohla narodit v komedii. Cíl je jasný: přežít a zničit nepřátele, pokud na ně zbude čas.

Ovládání není intuitivní – byla to doba, kdy se hráč musel naučit, co které tlačítko dělá, a pak s tím žil. Střílení funguje, pohyb funguje, ale vše se děje v bizarní kakofonii drnčení a hvízdavých zvuků Sound Blasteru. Není to vyvážené, není to hladké, ale je to živé – má to v sobě energii někoho, kdo si hraje bez zábran.

Tenhle létající cirkus dnes bereme spíš jako kuriozitu. Hra je zapomenutá, a to právě proto, že nebyla dost dobrá na to, aby ji někdo hrál dál, ani dost bláznivá na to, aby si jí někdo všiml jako kultovní pecky. Byla jen takový ten průměr – pokus, který nevyšel, vtip, který se nepovedl.

Zahrát si ji dneska znamená vrátit se do doby, kdy nezáleželo na tom, jestli je hra pořádně vyladěná. Funguje? V pohodě. Je dost divná na to, aby to mělo šmrnc? Taky. Komu to sedne? Sběratelům podivností a těm, co si pamatují, jak se hrály věci, které nebyly hotové – a bylo to prostě normální.