Když v devadesátkách koukal průměrný smrtelník na americký fotbal, viděl jen chaos a muže v pádu. Tahle hra z roku 1993 byla pro některé jedinou cestou, jak pochopit, kde se bere ta taktika, kterou fandové v barech proklamují. Front Page Sports Football Pro tě postavil za trenéra NFL týmu a řekl: dělej si, co chceš.
Na DOS-ku to bylo komplexní jako pořádný simulátor a zároveň – pokud ses necítil na složité rozhraní – přesvědčivě ostrý. Začnul jsi s draftem hráčů, vybíral si taktiku, rozmisťoval svou formaci na hřišti a pak se buď díval, jak se zápas odvíjí, nebo ho přímo řídil. Grafika byla jednoduchá, počítač tě třídil do tabulky s reálnými týmy a histórii. Nic ponuré, ale funkční jako kasárna.
Hratelnost se lámala na jednom: pokud jsi chtěl jen simulovat sezónu a koukat, bylo to chvilka zábavy. Pokud si chtěl hnout každou formací a rozebrat taktiku down po downu, věnoval jsi tomu večery. Ovládání bylo logické pro dobu, menu se listovala přehledně, ale grafický výstup zápasu spíš evokoval počítačový nákres než střechy stadiónů a fandy. Bez multiplayer. Bez dramatických momentů – jen čistá kalkulace.
Tahle hra nebyla určena pro běžného hráče, který chtěl jen blbnout. Byla to příslušenství pro ty, kdo opravdu střihali komentátorství či se na fotbal koukat s tužkou v ruce. Konkurence ji pak v průběhu devadesátek rychle předběhla, ale na svoji dobu měla solidní struktu.
Dnes ji zahrát v prohlížeči znamená doslova jen to – spustit ji, koukat na čísla a pracovat s tabulkou. Pro někoho ideální. Pro ostatní spíš historická kuriozita na svědectví o tom, jakou cestu mu věnovat musel simulátor, aby vůbec fungoval. Ale když se v ní ponoříš správně, vidíš, co ji tvůrci zamýšleli – a vlastně to stále funguje.