Fun School 4

Pamatuju, jak jsem se v pětaosmdesátém houpal na židli a počítal na prstech písmena v ukázce křížovky. Fun School 4 byl přesně tohle — součást počítačové výuky pro děti, které se nudily v lavici a jejichž rodičům připadala počítačová vzdělávka rozumnější než honění domácích mazlíčků po bytě.

Šlo o edukační balík čtyř her zaměřených na děti základního školního věku. Grafika byla barevná mozaika poskládaná z hrubých pixelů, ale počítač si ji pohlídal tak, aby nevypadala příliš hloupě. Původní systém vycházel z myšlenky, že když se děti snaží vyhrát, přiučí se při tom něco o počítání, psaní nebo logice. Nebylo to nic revolučního, ale fungovalo to na principu odměny — správná odpověď, malá animace, postup dál.

Jednotlivé minihry byly rozdělené jednoduše: jedna cvičila aritmetiku (sčítání, odčítání), druhá se věnovala slovům a abecedě, třetí logice a paměťovým hrám, čtvrtá byla něco jako skládanka. Ovládání bylo myší nebo klávesnicí — nic složitého, nic, co by děti odradilo už v prvních vteřinách. Výzva rostla postupně, hra si pamatovala, co dítě zvládá, a úkoly se měnily. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let to byl standard, který fungoval a na školách se s ním pracovalo bez zábran.

Dnes si ji zahrát znamená vrátit se do doby, kdy bylo vzdělávání na monitoru ještě zázrakem, ne povinností. Grafika vypadá jako stará fotka, zvuky pískají jako staré gramofony, ale právě v té bezzubosti a přímočarosti je ta hra zajímavá. Nehraje se tu proti někomu, nejde tu o skóre — jde jenom o to zkoušet věci a postupovat dál. Hravost bez prestiže.

Komu to dnes sedne? Spíš nostalgikům než dětem. Ty si dnes zahrají cokoli, co umí mluvit, tančit a svítit. Fun School 4 je vzpomínka na dobu, kdy se počítač v domácnosti bral vážně — aby si s ním dítě nejen pohrávalo, ale i něco se u něj naučilo. Najdeš si ji v prohlížeči, bez instalace a bez cavyků.