Columns

Tři drahokamy padají zespodu obrazovky a ty se musíš rozhodovat v půl vteřině. Columns nejsou Tetris — to je důležité si uvědomit hned na začátku. Sega vydala tuhle logickou hru v roce 1989 a ačkoli vypadá podobně, hraje se úplně jinak.

Padající sloupce tří barevných kamenů se skládají do sloupců na obrazovce. Tvůj cíl je jednoduchý: vytvořit řadu tří nebo více stejných barev v řadě — vodorovně, svisle, nebo diagonálně. Když se ti to podaří, kameny zmizí a ty získáš body. Hra zrychluje, obrazovka se zaplňuje, tlak roste. Je to příjemné, protože nejsi omezený na přesné pozicování jako v Tetrisu — sloupce se posouvají bokem snáz a rychleji.

Mechanika je geniální v své jednoduchosti. Každý sloupec lze otáčet, měnit pořadí barev, což dává hře vrstvu taktiky navíc. Nejde jen o to vkládat kusy — musíš myslet na to, kterou barvu umístíš na jaké místo, protože pořadí v sloupci se dá měnit. To dělá Columns inteligentnější hru než by se zdálo. Ovládání je přímočaré: šipky, space na otočení. Výborně to funguje na klávesnici.

V devadesátkách byla na PC spíš zapomenutá oproti Tetrisu, který všichni znali z Gameboxů a televizí. Columns zůstala trochu v tíži své vlastní originality — ne dost Tetris na to, aby každý věděl, co to je, ale dost podobná, aby ji lidi odmítali. Dnes na tom profituje: není tolik ochromatizovaná nostalgiá, takže ji hraje jen ten, kdo ji skutečně chce.

Zestárla překvapivě dobře. Grafika jsou jednoduché barevné bloky, zvuk trošku nervózní trubka v hudbě — to všechno drží. Nemá tu hraní navaž jednoho režimu — bez tematických levelů, bez příběhu, jen dál a dál. To někdy stěží, ale taky znamená, že se stále hraje stejně zábavně jako v osmadesátém devatenáctém.

Columns si vezmeš, když chceš logickou hru bez pretenzí, která se zaměří čistě na hraní a bodování. Není to Tetris v krytu — je to lepší alternativa pro ty, kterým zrychlená strategie padajících sloupců vyhovuje víc než přesné pokládání tetriminií. V prohlížeči se hraje snadno a bez nostalgie, bez sklepa — jen logika a čas.