Lost Tomb

Kolikrát jsem se v osmdesátkách postavil před tuhle blekoť a myslel jsem si, že to bude něco velkého. Lost Tomb — zkrátka něco temného a plného pokladů. Realita byla mundánnější: jednobarevný labyrinth, postavička, která se pohybuje jako zamrzlá, a nepřátelé, jimž stačilo sebemenší přiblížení.

Jde o arcade akci v čistě osmdesátkové podobě. Hraješ nějakého průzkumce, který se prochází hrobkou plnou monster a snaží se sebrat poklady či klíče, když to se všemi bídami vůbec půjde. Levely jsou prosté — jeden screen, několik chodeb, pár nestvůr. Cíl je prostý: vyčisti obrazovku a jdi dál. Nic složitého, nic navíc.

Řídíš se čtyřmi směry a snad nějakou akcí — na více si nepamatuji, a upřímně řečeno, ani toho moc nebyla. Postavička se pohybuje rychlostí určenou pro těch, kdo mají čas. Nepřátelé jsou glajchschaltet na jednu chvíli — jdou rovně na tebe nebo hloupě kolem. Když se ti dotknou, ztrácíš život. Není tu žádná magika, žádná hlubší taktika, jen reflexy. Grafika je holá, zvuky jsou spíš hluk než hudba.

Dnes už je to spíš kuriozita než zábava. Lost Tomb byl jeden z tisíců kloníků, které se snažily chytit kouzelný prach Space Invaders. Docela selhal. Chyběla mu rytmika, chyběla mu osobnost — bylo to tuzexové cvičení bez cíle.

Zahraju si ji v prohlížeči hlavně proto, že jsem si ji pamatuju z podivných bootů, kdy jsi se nudil a počítač měl jenom toto. Dnes už není důvod. Pokud tě ale zajímá, jak vypadala zábava pro desítky tisíc BBS uživatelů kolem roku 1982, je to pořádný dryáčanský pohled na arcade, která se nepovedla.