Nogginknockers 2

Tahle hra na první pohled vypadá jako hazardní zábava bez námahy — a to je přesně to, co je. Nogginknockers 2 je jednoduchou DOS hrou z poloviny devadesátek, kde si cupituješ malé postavičky a sázíš na jejich pohyb po stole. Bez velkých ambicí, bez příběhu, bez ničeho, co by tě přinutilo přemýšlet.

Hraje se to s minimálismem, na kterém byl DOS postavený. Tvoje postavička se pohybuje na jednoduché hrací ploše, sbíraš bonusy a vyhýbaš se překážkám. Ovládání je přímočaré — šipky, mezera, hotovo. Grafika je jasně z ery, kdy se počítačové hry nedělaly bez detailu právě proto, že ten detail stál spoustu úsilí. Tady si všimneš pixelů, které jsou nějaké, a hudby, která existuje především proto, aby na sebe upozornila tichy předchozí úrovně.

Zábava spočívá v tom, že si hraješ o body a pokud se ti daří, stoupáš na dalších osm až deset úrovní. Mechanika je však repetitivní — jakmile si zvykneš na pohyb a časování, začneš jen čekat, až hra skončí. Nejčastěji proto, že jsi si udělal chybu, někdy proto, že ses nudil. Není tu žádného zlepšování schopností, jen paměť na vzory a reflexy z devadesátek, kdy se takhle hry dělaly rádo a nikdo na tom nic zvláštního neviděl.

Nogginknockers 2 není špatná hra, je to jen hra, která si vůbec neklade ambice být něco víc. Znamená to, že v téhle jednoduché podobě má jakousi čistotu — nechybí jí nic, protože ji neměla mít. Stojí za hlednutí hlavně proto, že se jedná o skoro zapomenutý kousek z doby, kdy si každý amatér myslel, že hra o postavičce, která skáče po obrazovce, bude příliš vtipná na to, aby ji pak někdo hrál.

Dnes je to spíš kuriozita pro sběratele DOS her. Když si ji dáš do DOSBoxu, neobjevíš záběr na humore nebo originálnosti — objev tady je spíš ten, že taková hra vůbec vznikla a že v ní někdo trávil čas. Hraje se lehce, skončí se rychle a pak ji zapomeneš — ale to je právě to, co z ní dělá bezchybný záznam svého času.