Magnetik Tank

Nádrž, která se řídí magnetem — když jsem tohle poprvé viděl, myslel jsem si, že je to vtip. Ale ne, Magnetik Tank je věc vážná a v roce 1987 se s ní počítalo.

Jde o puzzle-akční hru, kde ovládáš malý tank a plníš úkoly pomocí magnetického třmenu. Ten můžeš rozepínat a sepínat, zvedat kovy, otáčet věcmi, posouvat překážky. Cíl je jednoduchý: dostat se z jedné části mapy na druhou, sbírat věci, odemykat brány. Všechno je obsesivně geometrické, malované ve dvoubarevné grafice, která vypadá, jako by ji kreslil inženýr bez muzikálního vkusu.

Hraje se to z pohledu shora. Pohybuješ tankem po čtvercové síti, magnetem manipuluješ pomocí nekoliko tlačítek. Vůbec to není záležitost na reflexy — je to o přemýšlení. Jak převezu ten železný blok? Kterým směrem ho otočím? Nemusím tu skákat ani střílet, jen si hlavu lámat. V nějakém smyslu je to blízko Sokobanu, jen s jinými prvky. Tempo je pomalé, až meditativní, a člověk se v tom postupně dostane do stavu, kdy přestane věřit, že to, co vidí, dává smysl.

Na devadesátky to nebyl nějaký fenomén, který by si všichni pamatovali. Nebyla to hra, kterou bys vidět v novinách. Byla to spíš zajímavá technická ideas od někoho, kdo si uvědomil, že magnetismus je fyzikální jev zajímavý i na počítačovém plátně. Grafika je dnes zcela otřená, stejně jako zvuky — to, co zbývá, je pouze logika úloh. A ta je docela tvrdá.

Dnes si ji zahrát znamená vrátit se k typu mysticizmu, kterým byla hraní v osmdesátkách. Není to hra, která tě zavalí nebo tě přerazí, ale má něco na sobě. Je to střízlivé, geometrické a podivně sebevědomé ve své jednoduché upřímnnosti.