این نقد هنوز ترجمه نشده است — متن اصلی (Čeština) را نشان میدهیم.
Střílím za sebou neonové čáry a sleduju, jak se mi na obrazovce krčí něco, co připomíná tank. LeEt/OS je poslední věc, co byste čekali v roce 2021 — debutuje v DOSu jako by se čas zastavil někde kolem roku 1995. Nikdo oficiálně neví, kdo to vytvořil, a tahle nejistota je vlastně součást kouzla.

Jde o střílečku z ptačí perspektivy, kde řídíš stroj přes monochromní nebo jednoduchě barevný terén a hasíš všechno, co se pohybuje. Úroveň za úrovní se leská v ASCII grafice či primitivních tvarech, který rozpočet žádný nebyl. Cíl je jednoduchý: přežít vlny nepřátel, sklízet body, tlačit se dál.
Ovládání je základní — pohyb, střelba, občas nějaké upgradium rozházené po mapě. Čekej ale spíš na to, že tě to bude frustrovat, než bavit. Střelba reaguje jak chleba, nepřátelé jsou chytří jen ve smyslu „střílou hodně a nikdo neví proč", a až se dostaneš do pozdějších vln, začneš mít pocit, že hra jen čeká, až si ji odsekneš. V devadesátkách by to byla rozumná pasáž na diskuse o Usenetových skupinách. Roku 2021 to vypadá jako nějaká privátní obsese.

LeEt/OS nemá ambici být monumentální. Je to underground projekt od autora, který si chce hrát sám a rozeslal to světu. Tahle bezstarostnost je částečně přitažlivá — neatakuje tě žádnými trendy, není v tom konzumeristka. Zároveň v tom není ani ambice stát se čím víc, než je. Zestárla? Ještě se vůbec nestala moderní.

Dnes si ji zahraješ, protože jsi kuriózní retro nadšenec nebo chceš vidět, jak vypadá osobní projekt bez vydavatele a bez tlaku. Není to špatně udělaná hra ve stylu devadesátek. Je to hra, kterou dělal člověk v roce 2021 v DOSu, protože mu bylo fuk na svět. To má svojí hodnotu.