50 Mission Crush

Když se člověk postaví k počítači s těmito graffiti na disketě, čeká co? Bombarďák, který si vezmu na padesát misí, a teď si nehodlám hrát na pilota vzdělance. Tady to je – Fifty Mission Crush, simulátor letadla z roku 1984, kdy se počítačové válčení omezovalo na čtverečky a čárky na černém pozadí.

Máš bombardovací letoun a pět desítek misí přes nepřátelské území. Cíl je starý jako sám svět – odhodit bomby na cíl, vrátit se domů, přežít. Vypadá to jednoduše, ale v osmdesátých letech znamenala i taková hra nemilosrdný zásah do rozpočtu a času. Řídíš letoun z pohledu zepředu, vidíš mód instruktáže, radar a údaje o palívu. Není to nic dramatického, žádné blikající explosiony či syntetické zvuky – jen elementární vizuálníci, která mají svoji střídmou fascinaci.

Letadlo se ovládá pomalu. Každý pohyb pečlivě zvažuješ – ne pro zajímavost, ale proto, že palivo není neomezené a každý zbytečný manévr tě dostane do potíží. Navigace po mapě vyžaduje soustředění, což není špatně. Někdy se ale soustředíš zbytečně dlouho – hra je pomalá a únavná na hranici unudy. Počkej, až si přivoláš nepřátelská letadla, ať to má aspoň nějakou dynamiku.

Padesát misí má jednu rozumnou myšlenku – progrese, kterou byste na disketě zvládl během času. V praxi je to ale dlouhý seznam stejných letů se stejnými problémy. Hra se však nesla v duchu autenticity, která byla v té době mezi nadšenci v ceně. Působilas jako dobrodruh bez dramatiky, což bylo přesně to, co někdo chtěl.

Dnes sedne především těm, kdo si chcou vyzkoušet, jak vypadaly simulátory v době, kdy monitor byl statický a fantazie musela odvádět těžkou práci. V prohlížeči ji stihnete rychleji, než by ji zažehnul klasický pilot osmdesátek.