Clonk APE

Když se v Clonk APE v postoji tvé figurky přečte slovo "ape", víš, že jsi v rukou něčeho divného a chytlavého. To není běžná plošinovka, kde skáčeš po platformách a sbíráš mince — tady se všechno točí kolem manipulace s předměty a přežívání v prostředí, které tě neustále chce zničit.

Clonk je v podstatě fyzikální puzzle v kostýmu akční hry. Ovládáš malou drobotinu, která se musí vypořádat se škodlivým prostředím, někdy sám, často v týmu s dalšími klony. Cíl není složitý — sbírám. Sbírám zdroje, stavím si nářadí, vyrábím věci. Výbuch dynamitu se neposypal náhodně; byla to tvá volba. Ten padající balvan není chyba mapovače, je to součást hádanky, kterou musíš vyřešit.

Hraní je zčásti vesmírné letectví. Ovládáš pohyb, skoky, manipulaci s předměty — základní věci. Jenže hra tě pak nutí myslet jako inženýr. Jak se dostat na ten výběžek? Postavit schody? Vyhodit se vlastní bombou? Pomocí kladiva razit tunel? Hra nezakazuje nic, jen fyzika bere vážně, takže každá tvá (ne)vymyšlenost má důsledky. A když se ti podaří řešení, které mapovač evidentně nezamýšlel, cítíš vítězství.

V roce 1995 byla Clonk APE v počítačovém podloží exotická zvířena. Tenkrát dominovaly striktní plošinovky a artillerijní turn-based hry — tady bylo všechno trochu jinak, volnější, experimentálnější. Grafika je minimalistická, zvuky skromnější, ale v tom je její kouzlo. Rozhledy nejsou na to, abys koukal, ale abys řešil. Barvy nejsou umělecké — jsou funkční. Hra tě nezavádí do galerie, ta tě vezme do dílny.

Clonk APE není pro toho, kdo chce být chválen za prstové dovednosti. Je pro logiky a experimentátory, pro ty, kteří si pohrají s fyzikou a užijí si, když je jejich podivný plán najednou funguje. Svět se od té doby nezměnil — hra zestárla, ale algoritmus její chytavosti ne. Teď ji máš v prohlížeči, bez instalace, bez blikání DOSBoxu. Prostě si ji zadej a nech se překvapit, co všechno ti mozek vymyslí, když mu dáš věci a fyziku k dispozici.