The World Name Game

Myslíš si, že znáš mapy světa? The World Name Game ti to vymluvit. Jde o nadmíru jednoduchou učební hru z konce osmdesátek, kterou klidně mohl vytvořit každý ve BASIC-u během víkendu. Přesně tímhle programy začínala edukační výpočetní technika — bez grafiky, bez finesy, jen s fakty a pokusem je do lebky dostat co nejsuché.

Hra není vůbec složitá — klikneš na mapu světa a musíš pojmenovat státy, města nebo geografické prvky. Systém ti řekne, jestli si správně. Nic víc, nic míň. Vypadá to jako kdyby někdo vzal školní atlas, papír skartoval a zbylý obsah vhodil do počítače. Přinejmenším je to upřímné — nevlékám sem zbytečnou fabuli nebo héry.

Kontrola je primitivní, přiblížení se k modernímu uživatelskému komfortu si není vůbec vědomo. Bez myši by to byla hrůza, s myší je to jen trpělivostní zkouškou. Bez barvičky, bez zvuků, bez jakýchkoli motivačních triků. Čekáš tam, až vypíšeš odpověď, potvrdíš enter, a hra ti vrátí binární verdikt — správně nebo špatně. Jsou tu momenty, kdy si myslíš, že hraní proti sobě z druhé strany taky někdy zrušily chybu a začaly hrát normálně, ne jen evaluovat.

Dnes vidíš, proč zmizely takové věci. Spitalk nebo Nitpick zvládly stejné cíle s alespoň nějakou dušičkou a barvou. Tady sedíš, koukaš se na text, a cítíš se jako součást administrativního formuláře. Všechno, co se tady dělo s geografií, zbývá stejné, právě v zásadě nelepší formě.

Kdo by si to měl zahrát dnes? Spíš nikdo, pokud chceš geomapovku se smyslem. Ale máš-li nostalgii na to, jak si informatika představovala edukaci v roce 1989, a chceš vědět, proč se tvoji učitelé tak málo těšili na počítače ve třídě — tohle je tvoje odpověď. V prohlížeči to jde spustit, a pokud ráno potřebuješ prověřit, zdases školou nic nezapomněl, bude to určitě pracovat. Jen víc zábavou to nebude.