The Carl Lewis Challenge

Když se v devadesátkách zmiňoval někdo o počítačovém atletickém simulátoru, myslel si možná na něco skvostného. Carl Lewis Challenge vás rychle vrátí zpátky na zem. Jde o sportovní hru, v níž se pokusíte proskákat, proběhnout a skoči přes překážky s jednou z atletických legend osmdesátých let.

Hra vás postaví do běžeckých bot legendárního skokana v dálce a pokusí se o simulaci atletických disciplín. Skákáte dál, sprintujete, běháte na dlouhé tratě. Cílem je získat co nejlepší výsledky a vybudovat si kariéru v běhu a skoku. Na papíře to zní slibně, na obrazovce to vypadá jako spor s ovládáním.

Hraní se točí kolem opakovaného mačkání kláves v rytmu. Chcete skákat dál? Mačkejte taktovitě. Sprintovat rychleji? Další sekvence útoků na klávesnici. Přesnost se měří v pixelech a načasování je nemilosrdné. Po chvíli si připadáte víc jako vůle na rozhlasový telegraf než jako atlet v tréninku. Fyzické pocity z běhu zde chybí naprosto; nahrazuje je frustrace z nekoordinovaného ovládání a necitlivých registrací vstupů.

Hra patří do staré školy sportovních simulátorů, kde se design točil kolem nejjednodušších klávesových vstupů a očekávánka, že se tím nějak vytvoří iluze sportovního výkonu. Grafika je ploché pixel-arty bez ambic. Zvuk vás nenadchne. Už v roce 1992 tu byly lepší atletické hry na Amiga či SNES s příslušenstvím jako kulaté podložky pod nohy.

Dnes se Carl Lewis Challenge jeví jako věnování bez účelu. Ani retrohráči si z ní dlouho neudělají radost. Pokud hledáte zábavu ze sportovní hry té doby, zkuste spíš olimpijské simulátory, které se alespoň snažily o grafiku nebo obsah. Toto je jen plytvání časem s ovládáním, které vám bude trvat déle pochopit než vynaloženou zábavu získat.