Jet 2.0

Když si vezmeš joystick a srazíš se s první překážkou, víš hned, že Jet 2.0 je především hra o reflexech. Najdeš se v kabině letadla, které řítí dopředu bez zastavení, a tvůj jediný cíl je nepřiletět čumák do ničeho.

Je to logické prodloužení arkádního myšlení devadesátek, kdy si vydavatelé mysleli, že kdyby hráč neměl čas myslet, tak se bude bavit. DOS hra z roku 1987, která ti dává mírně skrolující pohled na terén — hory, střechy, pylony. Ovládáš letadlo nahoru a dolů, a to je vše. Zbytečně jednoduché, až až.

V praxi to znamená nekončící psaní. Udržuješ letadlo mezi překážkami, sbíráš body, čekáš, až se zastaví hra nebo umřeš. Nema v tom žádných zvratů, žádné úrovně s jinou mechanikou, žádného vyprávění — jen reaguj, zůstaň naživu, sbírej skóre. Po chvíli se to stane duševně vyprázdňujícím. Grafika je minimalistická, zvuk téměř žádný, kontrola letadla reaguje s jistotou, ale to je všechno, co máš.

Jet 2.0 reprezentuje dobu, kdy byla jednoduchá arkáda stále legitimní žánrem. Měl vzor v klasickém Lunar Landeru či Asteroidech, kde šlo opravdu o to, zůstat v živě co nejdéle. Tady to ale postrádá jejich eleganci — chybí mu taktika, míra hry, kterou by mohl sám ovlivnit svým stylem.

Dnes si ji zahrát znamená jít na nostalgii za nostalgií. Není to špatná hra, ale ani výjimečná. Funguje jako pasivní test patience — zkus, jak dlouho vzdorovat před monotónním blikáním a střádáním bodů. Spíše součást sbírky „co nás formovalo" než zážitek, na kterém bys strávil víc jak pár minut.