Drive-In

Řekni si „adventure“ v roce 1982 a představíš si buď text na černé obrazovce, nebo obrázky, kterých je pár. Drive-In je právě jeden z těch titulů, který zkouší hybrid — zůstává v základu textovou adventurou, ale zdobí ji obrázky jako věnec ozdobami. A funguje to lépe, než bys čekal.

Hraješ za klučinu na parkovišti u drive-in kina v Americe. Cílem je projít nocí a zbavit se kostlivce, který tam straší. Titul se opírá o inventář, který sbíráš po cestě — zbraně, magické předměty, cokoliv, co snad pomůže. Všechno se vpisuje slovy, žádná myš ani ikonky, jen ty a počítač si povídáte jako dva staří známí přes teleprinter.

Ovládání je standardní pro dobu — napíšeš příkaz, počítač odpovídá. Jen s tím rozdílem, že tvou větu buď počítač pochopí, nebo ti řekne „I don't understand“. Tahle hra je ale vstřícnější než průměr — nemusíš žonglovat se složitou syntaxí. Chůze, sbírání věcí, použití inventáře — to všechno klape. Grafika je primitivní, spíš jako detailnější ASCII, ale dostane tě to tam, kde je potřeba. Atmosféra je aspoň naznačená — drive-in je místo, kde se člověk cítí nesvůj, zejména když se tam pohybuje duch.

Drive-In patří k těm hrám, které si nepamatují všichni, ale kdo je hrál, ví, že měly svůj půvab. Nejde o nějakou průlomovou věc — adventury se hrály i dřív a dál — ale v těch časných 80. letech šlo o pokus, který nevyšel naprázdno. Titul není dlouhý, spíš jako výlet, který zvládneš za víkend.

Zestárla slušně, protože nebyla závislá na grafice. Emulace na PC nebo v prohlížeči běží bez problémů. Dnes ji přitáhne především nostalgie a zvědavost — podívat se, jak se někdo v roce 1982 orientoval v textových příbězích a proč se parkoviště u kina stalo místem podivných příhod. Není to klasika jako Colossal Cave Adventure, ale dostane tě to na místo.