Space Chase

Když se na displeji rozsvítí titul a zadudní syntetická fanfára, vylezou z obrazovky nejstarší démony počítačové grafiky devadesátek. Space Chase je takový typický produk roku 1993, kdy si ještě někdo myslel, že můžeme být hrdiny, aniž by hra musela vysvětlit, proč vlastně létáme mezi asteroidy.

Stojíš v kabině něčeho, co podobá hvězdné lodi, a bezprostředně před tebou se debut řetězem objevují barevné čtverce a trojúhelníky hrající si na vesmírné objekty. Tvůj úkol? Vyhnout se jim, když střílíš dozadu jako jakýsi kosmický odpůrce. Je to plachá kopie starších i novějších spaceshooterů, střídavě v obratech horizontálních a vertikálních, s příslibem progrese, která nikdy nepřijde.

Mechanika je přímočará jako březnový vítr. Jsi loď, létáš vpřed (vlastně tu loď pozorujeme zezadu), slabý počet klávesnic vede doleva, doprava, nahoru, dolů. Střílíš, co vám leží v cestě. Grafika je vytvořena z drátových modelů, které počítač kreslí v reálném čase — to bylo tehdy fyziky, dnes je to spíš taková nostalgie před časy, kdy by bez hardwarové akcelerace animation termin „tekuté" znám jen z koupelen. Zvuky jsou typické PCčkovské pípání, jakby vesmír byl tvořen starou alarm-hodinkou.

Space Chase není špatná hra, je jen málo zajímavá. Chybí jí to, co dělalo velké shootery zásadní — ať už střídavost v hra-mehanice, či jedinečný vizuální styl. Sedí si vedle desítek jiných bezejmenných titulů na zatuchlé poličce, kde si berou inspiraci mezi sebou v nekonečné smyčce.

Dnes se na ni podíváš jako na cvičebnu — zkusit si, jak vypadal průměr dané éry, jak se s DOS-em a VGA kamerou tehdejší vývojář prral. V prohlížeči ji klikneš, chvíli létáš, letáš chvíli déle, pak se ti jí podaří zabít nějakým náhodným přeskokem a je to. Není to zážitek, který byste plánoval. Je to chvíle nostalgie, zvědavost a pak jsi zase tady.