Pyramid of Doom

Kdy poslední dobou sis říkal, že bys chtěl vyluštit nějakou hádanku, která ti z hlouposti sebere hodinu života? Pyramid of Doom je přesně taková věc — logická hra z počátků osmdesátek, kdy se ještě počítač považoval za parťáka k přemýšlení, ne k střílení.

Herní princip je jednoduchý. Stojíš před egyptskou pyramidou plnou místností, cada s jinou logickou úlohou. Cíl je jasný: dostat se ven. Hra ti servíruje hádanky typu „které dvířka tě nezabijí" nebo „řeš algebraickou rovnici z čísel na zdi" — nic nadsazeného, čistá mozková gymnastika. Atmosféra je spíš scholastická než zvuk a barvy, k čemuž DOS docela vzývá.

Hraní spočívá v pomalém zkoumání obrazovky a tápání. Není tu akcí, není tu animace, která by tě na chvíli rozptýlila. Je tu jen ty, tvůj mozek a hádanka, která zanavzdy zmizí, pokud ji vyřešíš správně. Klíči v písmeninách na klávesnici, trefuješ nebo se vrátíš o tři místnosti zpět. Postupem času si uvědomuješ, že design isn't nic speciálního — místy působí libovolně, scéna se neopakuje, ale i přesto se hra někdy cítí jako když se koupeš v šedé výmalově.

Pyramid of Doom dnes patří spíš do muzea kuriozit. Není to hra, která by tě tahala příběhem, postava nebo úchvatným světem. Je to čistě intelektuální trénink pro ty, kdo si chtěli v roce 1981 soutěžit s počítačem. Zestárla v tom, že moderní hráče nudí chybějící grafika a motivace — v níž hádanky často cítí bizarně vysmyšlené spíš než elegantně vymyšlené.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru hlavně pro zajímavost — podívat se, jak vypadaly logické hry v době, kdy grafika skromně mrká. Pokud máš rád čisté logické úkoly bez nesmyslu, stojí to za pokus. Všichni ostatní budou tleskovat svému notebooku, až ji skončí.