Mordred Manor

Když si užívám tmu a špínu počítačové hry z devadesátek, Mordred Manor je přesně ten druh titulu, který se snadno ztratí mezi stovkami jiných pecek. Nízký rozpočet, neurčitý tvůrce, žádné marketingové fanfáry — a přesto tu stojí, jako by si na něco vzpomínalo.

Jde o dobrodružnou grafickou adventuru s prvky RPG, kde se motáš po temném zámku plném záhad a nepřátel. Cíl je jednoduchý: prozkoumej, sbírej předměty, řeš hádanky a pokud možno s celou kůží opusť toto přátelské místo. Hra tě nenutí nijak zvlášť spěchat — je to spíše methodické toulání se světem, který je vyschlý a chmurný, přesně jak se na začátek devadesátek patří.

Ovládání funguje na příkazy a klikání, což bylo v té době standard. Nejdřív si vybereš akci z menu, pak si ji aplikuješ na konkrétní objekt nebo postavu. Není to zlomyslně pomalé, ale ani zrychleně elegantní — je to spíš trudné, jako procházení zámkem za svitu svíčky. Grafika je pixelová, v tónech šedi a hnědé, a přesně tím nabírá na atmosféře. Zvuky jsou minimální, což jen prohlubuje dojem tísnivé samoty.

Hra se dodnes nestala kultovní záležitostí, a v tom tkví určitá čest. Není to masakr, není to ani oslnivý skvost — je to poctivý pokus o atmosférické dobrodružství z doby, kdy si vývojáři nemohli dovolit triple-A produkci, ale měli vizi. Hra si drží svůj vlastní styl a není to pouhý klon něčeho slavného.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči skrze emulátor a zjistíš, že stáří si ji vezlo. Ovládání by mohlo být fluidnější, tempa pomalejší. Avšak pokud máš chuť na tichý, pomalý krok skrz temný prostor bez přehnaného dramatismu, Mordred Manor ti bude stačit. Není to klasika, ale má kouzelství každé podnikatelské hry, která se na vás snažila udělat dojem s tím, co měla.