XCar Experimental Racing

Když se v devadesátkách řeklo experimentální závodní simulátor, nemuselo to znamenat nic dobrého. XCar ale překvapil. Nejde o nějaký luxusní Ferrari simulator s modelováním aerodynamiky — jde o tvrdý, bezprostřední zážitek z jízdy, kde každý pohyb volantu vážně něco změní.

Hra tě postaví za virtuální volant a pouští tě na trati s ambicí být realističtější než tehdejší průměr. Není tady zádrhel na arcade hravost, kterou nabízela konkurence typu Road Rash nebo dokonce Gran Turismo na PlayStationu. Fyzika vozu má váhu, brzdy reagují podle toho, jak je na cestě zatížení, a projíždění zatáčky rychlostí, na kterou si troufneš bez přípravy, skončí v příkopu. Postupně si můžeš vylepšovat vůz, zvedat obtížnost a kousat se, když ti znovu ujíždí do zdi.

Grafika je typická pro DOS — polygony mají rozměr ledničky, textury vypadají jako nátěry od tátů na chalupě. Ale zvuk motoru má svůj charakter, a když se ti stopa pod koly stane nejistou nebo když tlumíš krach do zábradlí, věděl sis, že si to přivedl sám. Ovládání není hladké jako u pozdějších simulátorů, ale zrovna proto tě každé vítězství kouše víc.

Dnes je XCar historickou zajímavostí — jedním z pokusů šedesátých let, kdy se závodní simulátory teprve hledaly. Zestárla, jasně. Grafika bolí oči zvyklé na 3D Maxu, a porovnat ji s účasníky z konce devadesátek znamená připustit si, jak rychle se grafika vyvíjela. Přesto má v sobě tu pravou sadu, kterou moderní racing games někdy vůbec nemají — pocit, že se s autem musíš nějak pomazlit, ne si koupit lepší vůz a být hotov.

Pokud jsi fanda simulátorů a chceš vědět, jak se to ve svým čase dělalo, nebo chceš-li prostě jen závodit bez grafických slabin, která by tě rozptylovala, XCar má své místo. V prohlížeči najdeš verze přes emulátor. Není to snadný volant, ale to je přesně ten důvod, proč si ho vzít.