The Spy's Adventures in North America

Špion v Severní Americe se chová jako věc, kterou si někdo složil z dobových adventurních her z poloviny osmdesátek a pak ji zapomněl doladit. Dostaneš postavu agenta, kterému se podaří se zapletl v nějaké zápletce napříč Kanadou a USA, a tvůj úkol zní jednoduše: dostat se z jednoho místa na druhé bez jasného návodu, co vlastně dělat.

Jde o textovou adventuru s minimálními grafikou — spíš o jednoduchých ASCII ikonkách a barvených blocích, které představují prostředí. Ovládání je nudné: psa si a čekat, co se stane. Příkazový řádek tě nutí hledat správná slovesa, což je v roce 1987 ještě normální, ale tady to prostě nefunguje. Vezmeš předmět, který vidíš, a pak čekáš, jestli je to věc, kterou hra právě chtěla.

Mechaniky jsou jednoduché do beznaděje. Procházíš prostředím, sbíráš věci, mluvíš s postavami. Nikdy pořádně nevíš, jestli máš správný předmět pro správnou situaci, takže převládá pokus-omyl. Hra není špatně napsaná — spíš je to inženýrský chlad bez zájmu o to, aby ti hraní dělalo radost. Animace neexistují, dialog je mechanický, tempo je jako zacuchané. Po chvíli si uvědomíš, že takhle by se hraní mělo líbit hlavně lidem, kterých bylo málo i v osmdesátkách.

Tímto způsobem však patří do období, kdy adventury jako Zork či King's Quest už existovaly a dělaly věci lépe. The Spy's Adventures in North America je taková nezapomenutelná, ne proto, že by byla skvělá, ale jako příklad průměru, který se nikam nedostal. Paměť ji drží hlavně proto, že ji někdo vydal a ona se nějak prolíčila počítačovými katalogy.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru především jako kuriozitu — aby sis uvědomil, jak moc se věci posunuly. Není to ani tak špatně, aby to bylo zábavné, ani tak dobře, aby to stálo za čas. Je to ticho před bouří lepších her, které následovaly.