The Adventures of Fred Earwigian [incomplete]

Když se podíváš na název Fred Earwigian, nenapadne tě, že by šlo o cokoli zajímavého. Ale to je právě kouzelství těch starých her — důvěřoval jsi obálce, pustil si ji do počítače a čekal, co se stane.

Jde o adventuru, která by měla být příběhová, ale zůstala nedokončená. V devadesátkách to bylo normální — vývojáři si vzali ambiciózní projekt, pustili se do něj bez peněz a času, a pak se to prostě zastavilo. Fred Earwigian je právě jeden z těch artefaktů, které najdeš v tmě internetu a divíš se, co to vlastně je. Nejde o žádný slavný titul, který byste znali ze sběru na diskách, ale spíš o zajímavost pro někoho, kdo sbírá právě taková nedokončená vědomí z počítačové historie.

Hra se hraje z pohledu point-and-click adventury, což byl v té době standard — klikáš na věci, sbíráš předměty, řešíš logy. Bez úplného seznámení s obsahem je těžké říct, jak konkrétně funguje ovládání nebo jak by měla pokračovat, ale DNA věci je čitelná — retro puzzle, která by měla nutit mozek pracovat. Problém je samozřejmě ten, že je to nedokončené, takže očekávání budou asi frustrovaná.

Zajímavé na tom je, že hra získala kultní status mezi těmi, kdo sbírají elektronické ekvivalenty archeologických nálezů. Není to přetřásaná klasika typu Monkey Island, ale právě ta neúplnost, ta rozpitvaná mechanika a pocit, že jsi v laboratoři něčeho, co nikdy nezrály — to vábí určitý typ hráče.

Zahrát si ji dnes in prohlížeči má smysl hlavně tehdy, chceš-li vidět, jak to v devadesátkách vypadalo, když se věci nedokončily. Je to jako koukat na rozpadlý dům — ne pro rekreaci, ale pro historii. Není v tom zábava tradičního ražení, ale je v tom nehezké kouzlo starých věcí, které se nezastavily elegantně, ale prostě zastavily.