Tales Of Treasure

Máte tu jednu z těch her, kterou si vezmeš a pak si říkáš, proč. Tales Of Treasure je DOS-ovská adventura z počátku devadesátek, která se tváří jako pirátskoý hon na poklad, ale ve skutečnosti hraje na cosi mezi point-and-clickem a textovou adventure. Výrobce není znám, kreslení není znám, ale to už je devatenáct let — právě ty neznámé kusy jsou někdy nejzajímavější.

Hrají se sbírání předmětů a řešení jednoduchých hádanek v prostředí, které má ten správný retro šmrnc — vylitý ve sterých grafických režimech, s ikonami v rohu, s textem, kterému se snažíš porozumět ze zmačkaného fontu na zmačkaném pozadí. Pohybuješ se scénou po scéně, klikáš na věci, vezmeš si, co najdeš, a snažíš se pochopit logiku, která prostě nekomunikuje s hráčem tak, jak by měla. Některé věci mají smysl, některé ne — to je typické pro starší adventury, které ani nevím, jak se tvářily jako logické autorům.

Hra má v sobě ten správný nádech toho, co z devadesátek zbyla — složitost bez návodu, kterou musíš vytrvat sám. Ovládání je zdlouhavé, grafika vzdálená jakémukoli realističnému portretu, a přesto — právě proto si ji pamatuješ. Není to zajímavá hra proto, že by byla dobrá. Je zajímavá proto, že z ní lezou všechny ten starý chyby a zvláštnosti toho doby.

Dnes je to spíš kuriozita. Pokud máš čas a máš sklon k archeologické práci na hranici nudnosti a zjišťování, jak se hry dělaly v čase, kdy tvůrci nevěděli ani sami, co dělají — pak se pusť do toho. V prohlížeči ji bez větších obtíží rozběhneš. Stojí za to víc kvůli touze pochopit starou dobu než kvůli zábavě.