Pharaoh's Revenge

Když jsem byl malý, myslel jsem si, že Egipt je jen o pyramidách a skarabejích. Pharaoh's Revenge mě z toho vylečil. Hra dostala od výrobce jednoduchou úlohu: skákat, sbírat a přežít. Vůbec ji to nezastavilo.

Jde o logickou plošinovku z roku 1988, která se odehrává v egyptských chrámech. Hlavní postava má za sebou určitě dlouhou historii, já si ji ale pamatuju hlavně jako robota, co se chvěje na obrazovce a pokouší se prokličkovat mezi skalpy a padajícími předměty. Cíl je jednoduchý: sesbírat artefakty, dostat se na další úroveň, nepadnout do propasti. Klasika osmatřicátých a osmdesátých let.

Hra tě nutí myslet. Nejde jen o to mačkat tlačítka, musíš si uvědomit, kde je past, kdy skočit a kam. Úrovně jsou často malinké, ale krutě konstruované. Když si udělal chybu, věděl jsi to hned. Znovu start, nový pokus. Pozvolná, ale věcná frustraceň. Ovládání odpovídá svému věku — šipky nebo WASD, skák je mezerník. Nic revolucního, ale to nebyla ani hra.

Grafika byla v devadesátkách v očích dítěte fascinující, dnes je to pixelová krabička. Zvuky? Pískot a bublánky, taková klasická PC řev. Ale právě to z ní činí nostalgia. Pamatuju si, jak jsem seděl u monitoru a mlčel, když se mi podařilo sérii level kombinovat. Tahle hra byla soutěž mezi mnou a strojem.

Dnes je Pharaoh's Revenge spíš kuriozita. Není to špatně vymyšlená hra, ale už jí zkrátka chybí to, co měly nejlepší logické plošinovky: vrtaná úroveň design a osmělující průběh. Přesto — když si ji chceš zahrát a máš chuť na arcadový kiks bez hlubších příběhů, stojí to za to. Retro entuziastům s nízkou tolerancí na padání se bude líbit. Ostatním srdečně vřele doporučuju zkusit něco jiného.