لم تُترجم هذه المراجعة بعد — نعرض النص الأصلي (Čeština).
Roguelike, který tě zabije během pěti minut. A potom si ho pustíš znovu. NetHack Plus je variací na legendární NetHack z osmdesátých let, kterou někdo vzal a řekl si: pojď to udělat ještě o trošku složitější. Výsledek? Hra, která si z tebe dělá legraci.
Jdeš do dungeonu, máš meč, máš brunu, máš cíl dosáhnout nějakého artefaktu v hloubce a vrátit se živý. Zní to jednoduše. Jenže NetHack Plus si myslí, že chytrý si sám poradí. Netuší, co je v rozích místností. Neví, jestli příšera je vulnerabilní na ledovou magii nebo jestli tě sežere za vteřinu. Chybí ti informace a přesně to je to kouzlo.
Hraje se tabulkovitě, po jednotlivých tazích. Pohneš se, pohne se nepřítel. Během jedné sekvinky můžeš zbesnout na kousku masa nebo si kouknout, jak ti umírá v rukách postava, kterou sis budoval hodinu. Ovládání není intuitivní — chce to paměť. Čtení, experimentování, paměť. Grafika je textová, která dnes působí primitivně, ale v devadesátkách byla tento vizuál hraním her na unixech a počítačích bez grafiky standardem. Hra se chová jako učitel, který ti dá průserový test bez probírky a všechno ti musíš odvozovat z pokusu-omylu.
NetHack Plus patří mezi ty hry, které se musely prodorat sílou vůle. Nebyla zábavná v tom smyslu, že by tě bavila — byla addiktivní. Každá smrt tě učila něco nového. Právě v tom byla její genialita. Dnes se podobné roguelikey třeba balí do hezkých grafik a postupně tě uvolňují do světa (Hades), ale jádro je to samé: hra, která nemaká tvou ruku.
Pokud chceš vyzkoušet originální roguelike bez grafických ozdob a všeho toho hold-my-hand chování, je NetHack Plus sranda. Bude tě frustrovat, bude tě bavit. Budeš koukat na guidelinky, protože bez nich je hra postavená na třídě bez učitele. Dnes jde najít v prohlížeči i offline — jde se na to podívat právě jako na muzejní kousek. A to stojí za to.