Clue: Master Detective

Pamatuju si, jak jsem si v klubovně stáhl něco s názvem Clue a očekával jsem zbadělný počítačový ekvivalent desky. Místo toho jsem se ocitl v tmavé místnosti se čtyřmi podezřelými, hromadou nářadí a potřebou logického myšlení. Roku 1989 to byla celkem originální myšlenka — deskovou hru přenést do počítače tak, aby zachovala svůj podstatu.

Jde o počítačovou adaptaci slavné detektivní hry Master Detective. Tvůj úkol je jednoduchý: mezi šesti podezřelými, pěti místnostmi a šesti zbraněmi najít vraha. Sbíráš důkazy, vylučuješ možnosti a postupně se blížíš pravdě. Počítač hraje proti tobě a maskuje informace stejně nenápadně, jako by seděl naproti za skutečným stolem. EGA grafika zobrazuje místnosti ve skromných čtvercích a černobílých liniích — důstojné, ale bezpochyby funkční.

Hraje se přes klikání a výběry z menu. Nejsi svázaný kostkou jako v deskovce — pohyb je vaší a počítač ti dává prostor strategicky se rozhodovat. Mluví se s podezřelými, předkládáš jim teze a sleduješ, co zná a co tvářit nezná. Hra tě nutí pamatovat si detaily a logicky sestavovat puzzle. Není to rychlé ani dramatické, je to mozková práce — a právě v tom leží její kouzlo i bolest. Pro ty, kdo chtějí taktiku a dedukci, je to lahvička medu. Pro ostatní to může připadat jako vyplňování tabulky bez ikon a zvuku, co by tě bavilo.

Clue Master Detective byla jednou z prvních pokusů přesunout deskou hru do digitálního světa bez toho, aby ji zcela ohloupil. Neměla ambici na grafiku nebo zvuk — ambice měla na mechaniku. A v tom se jí dařilo. Byla součástí doby, kdy PC nebyly určeny jen pro shoot'em-upy, ale i pro ty, co chtěli hrát na hlavu.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči znamená vrátit se do doby, kdy byla počítačová zábava nudější na pohled, ale hlubší na mysl. Pokud ti chybí hry, kde tvůj mozek pracuje víc než tvoje reflexy, a nejsi pranic nadržený na grafice, najdeš tu něco svého. Je to jako číst starý detektivní román — styl se čte a atmosféra drží, i když papír sbíhá na rozpadu.