Boa

Když v devadesátkách někomu nefungovala myš, věděl jsi, kam se obrátit — na disketu s Microsoft Mouse. Tenhle software nebyl hra v klasickém slova smyslu, ale ovladač, který udělal z kurzoru na obrazovce něco použitelného. Bez něj byly myši v DOSu prakticky k ničemu.

Microsoft Mouse byl utilita řešící běžný problém té doby: aby tvá myš v textovém nebo hraném rozhraní vůbec reagovala, musel sis do autoexec.batu nahrát správný driver. Instalace trvala minutu, načež se z beztvárného pikselu stala kulaté zařízení s chováním, které pocházelo z něčeho, co se aspoň vzdáleně podobalo logice. Software byl minimalistický, bez grafických vybíkování — zadáš parametry, myš jede.

Co dnes překvapí: jak málo místa zabíral. Resident driver si vezl sebou jen několik kilobajtů paměti, což v éře, kdy RAM bylo zlatem, sehrávalo roli. Kurzor se v textu pohyboval racionálně, tahání oken fungovalo, klikání do her typu Commander Keen nebo Doom bylo najednou věcí, kterou současná hardware zvládala bez trhanců. Sám Microsoft to nedělal složitě — jedna věc, udělá ji správně, hotovo.

Kde se zhoršilo: jakmile se displeje změnily a grafické karty začaly umět SVGA a vyšší rozlišení, starší verze Microsoft Mouse občas začaly blbnout. Některé hry si s ním vedly lépe, jiné hůř. To být musel v devadesátkých člověk pořád něco vylaďovat, něco testovat — zábava mimo hru, jak to bylo zaběhlé.

Dnes se na něj dívám jako na exponát z muzea informatiky. Microsoft Mouse nebyl hitovka či zázrak, byl to prostě věc, která měla dělat jednu věc a dělala ji. Žádné zbytečnosti, žádné snahy udělat z ovladače program. Pokud chceš poznat, jak se věci dělaly v osmdesátkách a na počátku devadesátek — bez vody, bez buzzwordů — tenhle driver je případ učebnicový.