Kids on Keys

Když jsem v polovině osmdesátek zasedl k počítači, myslel jsem si, že budu zabíjet vesmírné vetřelce nebo prozkoumávat dungeony. Místo toho jsem skončil u klávesnice hraní na ledajaké melodie s holčičkami a chlapci, kteří se na obrazovce tancovali. Kids on Keys — právě tak jednoduše se jmenovala tato dětská hudební edutainment hra pro MS-DOS.

Vlastně není o čem psát v klasickém herním smyslu. Není tu žádný příběh, žádné hrozby, žádný cíl v podobě, na kterou jsme zvyklí. Jde o edukativní software, kterého úlohou bylo naučit děti čekat si na pianoklaviaturu — nebo alespoň seznámit je s nástrojem a hudebními základy. Spustíš ji, na obrazovce vidíš několik animovaných postaviček a v horní části klávesy. Stiskneš správnou klávesu v odpovídající chvíli — a melodie pokračuje. Jde o elementární sbírku cvičení na poslech a koordinaci.

Grafika byla v roce 1984 okrajově přijatelná — jednoduché, barevné postavy, které se pohybovaly s mírným sebevědomím programátora, který právě zjistil, že lze animovat třeba tři fáze pohybu. Zvuk byl ten nejjednodušší: připravené melodie z встроeného PC speakeru nebo případně AdLib karty, pokud jsi měl štěstí. Hraní samotné bylo nudné už po deseti minutách, pokud jsi nebyl sedmiletý a měl jsi zájem číst noty.

Kids on Keys měla svůj důvod. V osmdesátkách byly edukativní hry velkým byznysem. Rodiče věřili, že když jejich dítě sedí u počítače, místo aby se venku povalovalo v blátě, bude se vzdělávat. Hra neměla konkurenci — jakou jinou možnost měl sis zahrát něco hudebního na PC? Byla to pro svou dobu zajímavá myšlenka, kterou ale později vyprodávala řada lepších titulů s lepší grafikou a více čteníhodným obsahem.

Dnes si ji zkusit za sentimentem nedoporučuju. Není to hra — je to historický artefakt z doby, kdy se psát o "hrách pro vzdělání" dalo bez hanby. Existují desítky lepších způsobů, jak se učit hudbu nebo kterýkoliv jiný předmět. Pokud ji ale hledáš pro ten pravý nostalgický pocit z počítačů, které jezdily na 5,25palcových diskách, je tu pro tebe v prohlížeči.