Katharsis Shareware v1.0 (aka Blaster!)

Blaster, alias Katharsis — to jméno si pamatuju z nějaké diskety, kterou jsem si pořídil na bytě. Jednoduché: střílíš laserem na flóru barevných kostek a snaží se ti zaplnit obrazovku. Sound Blaster pípá, pixel grafika trhá oči milosrdně, a pak si najednou zjistíš, že prošlo dvě hodiny.

Jde o puzzle-action z druhé poloviny devadesátek, které se pohybuje někde mezi Tetrisem a střílečkou. Střed obrazovky obsazují barevné bloky, které se pomalu postupují směrem k tobě. Ty máš kursor ovládaný klávesnicí a jedinou zbraň — paprsek. Stiskneš tlačítko, laser zasáhne, a pokud víc než dva bloky stejné barvy sousedfají, zmizí. Lehké, elegantní, blbuvzdorné. A tím pádem také nezáludné.

Strategie spočívá v plánování. Nemůžeš jen tak pálit, musíš koukat, jaké barvy přicházejí, a včas si vytvořit skupiny, aby se rozpadly dřív, než ti bloky dojdou až k zadní stěně. Hra zrychluje. Bliká. Tvůj stress roste lineárně s počtem zbývajících kostek. Ale nikdy nepadne do těch pitomých psychologických triků — není tu hudba, která by tě brzdila, není artificiální nespravedlnost. Prostě: jsi pomalý, kalcuješ špatně, kalcuješ pozdě. To je všechno.

Katharsis byla sdílená volně, což je na rok 1997 zajímavé. Zadrž si ji v paměti hlavně proto, že reprezentuje dobu, kdy indie neznamenalo pixel art a synthwave, ale prostě něco, co si naprogramuješ v Passalu nebo Delphách a hodíš to na FTP. Dnes by ji označili za minimalistickou relaxační záležitost. V devadesátkách to byla jenom ta věc, kterou si pustíš vedle ICQ.

Hru najdeš v emulátoři bez problémů — běží i na moderní hardwaru, jestli máš chuť na klasiku bez zbytečného okrasu. Není to hra roku, rozhodně ne, ale sedne ti, když se chceš vrátit do doby, kdy počítačové hry byly občas jenom tichý, soustředěný blahobyt. Bez story, bez cinematiky, bez tlaku být všechno hned.